Jak stručně charakterizovat Renault Express? Malý a přitom prostorný, lehký s velkou nosností, hbitý a překvapivě úsporný, jednoduchý a levný, ale s velikými možnostmi. Trochu moc chvály na jeden automobil, že? Vězte, že díky skvělým nápadům a netradiční konstrukci je toto vše skutečně možné. Jedinou zásadnější nevýhodou, kterou je možno (a třeba) postavit proti této chvále, je, že nepatří zrovna mezi nejbezpečnější vozy a to ani mezi svými vrstevníky, natož s ohledem na dnešní úroveň bezpečnosti.
Ač jako dodávka působí velkým dojmem, ve skutečnosti nemá na délku ani 4 metry, na šířku má méně než 1,6 metru. Zdá se vám uvěřitelné, že Express je stejně dlouhý jako krátká verze Fabie? Oproti malým kombíkům, které se s ním mohou alespoň částečně měřit je o čtvrt metru kratší a o 5 cm užší. A samozřejmě taky o čtvrt metru vyšší. Přitom nabízí základní zavazadlový prostor (v pětimísném uspořádání) zvící třičtvrtě kubíku. Tedy o polovinu více než zbožštělá Octavia, "sen to českých rodin", která na svůj chabý výsledek potřebuje o víc než půl metru délky navíc. :-)
Základem neuvěřitelného poměru vnějších a vnitřních rozměrů je použití přední části karosérie z 3,5 m dlouhého miniauta (pozměněná R5) a naroubovaná zadní část tvaru krabice od bot, využíjící obestavěný prostor skutečně až na hranici. Výsledkem je velice krátká příď a většina délky využitelná pro posádku a náklad. Vzdálenost od pedálů po zadní stěnu je 3 metry, což je u čtyřmetrového automobilu výsledek skutečně lepší než dobrý. Stejně tak šířka v prostoru zadních sedadel (tedy už v nástavbě) je srovnatelná snad jen s vozy MPV, širokými ale v průměru 1,8 m.
Dodávka pod 800 kg? S dieselem pod 900 kg? Dnes už pohádka, pravda, ale není to tak dávno, co Francouzi (a nejen oni) dokázali taková auta vyrábět. :-) Základem je opět koncepce z malého auta, malé (a tudíž lehké) motory, velmi jednoduchá plechová nástavba s minimem výztužných dílů, absence naprosté většiny dnes bežné bezpečnostní výbavy, nejjednodušší možné řešení všech prvků. Výsledek? Automobil o čtvrt tuny lehčí než dnešní vozy nižší třídy (např. Fabia s motorem 1.4). Dokonce i současník Favorit s třináctistovkou, který se rozhodně žádnou zvláštní výbavou ani bezpečnostními prvky nevyznačuje, má pár kilo nadváhy. :-)
Při tom všem ale dokázali konstruktéři dostatečně nadimenzovat nosnost vozu (mj. zvolením zesílené zadní nápravy z typu R5 Turbo), který tak papírově uveze hodně přes půl tuny, v reálu dokonce bez potíží i další metrák i dva navrch. Dole na autě nic nepřečnívá, takže i při plném zatížení nemá potíže projet třeba i rozbitou polní cestou.
Při pohledu do technické specifikace to zní asi nevěrohodně, a při použití pohonné jednotky o objemu 1.0 nebo 1.1 l je Express zřejmě skutečně podmotorovaný, zato s živým motorem 1.4 ve spojení s velmi nízkou hmotností je z něj rázem malý ďáblík na kolech. Zvlášť v rychlostech do 100 km/h dělá vysokootáčkový motor s autem skoro zázraky, až při vyšších rychlostech převáží hendikep vysoké a hranaté nástavby, působící příliš velký odpor vzduchu, a ani agilní motor s tím už nic moc neudělá. Přesto maximální rychlost leží rozhodně výše, než uvádí výrobce.
Rekordman v úspornosti Express pochopitelně není, na to skutečně nemá předpoklady, na druhou stranu, nízká hmotnost i v tomto bodě hraje prim a výsledná spořeba musí majitele příjemně překvapit. Tabulkové hodnoty verze 1.4 mohu potvrdit (až na minimum při rychlosti 90 km/h, kterou je těžko ověřit :-)), a ani při přejezdu Německa s přetíženým autem rychlostí kolem 150 km/h nestoupne spotřeba nad 8 l/100 km.
Jak je u Renaultu zvykem, je Express, ač nově vyvinutý typ, v podstatě skládačkou z již existujících dílů. Přesto, nebo možná právě proto dokázali konstruktéři zvolit ty nejvhodnější díly k přesnému splnění zadání, a ještě zbyla invence na vtipné detaily, zvyšující užitečnost automobilu.
Na jedné straně je většina základních skupin vozu převzata z malých a jednoduchých typů aut, čemuž odpovídá (ne)náročnost (i ceny) údržby a oprav.
Na druhé straně je vidět, že konstruktéři vozu opravdu přemýšleli, co by se mohlo při použití takovéhoto auta hodit, a nápady jim nechyběly. Z nejoblíbenějších zmiňme alespoň výklopný zadní díl střechy, zvaný žirafon, který se stal víceméně pozávacím znakem Expressu. Přestože jak jeho přechůdce R4F6, tak nástupce Kangoo, tuto vymoženost taktéž nabízel, jen u Expressu se stal víceméně standardní výbavou všech kusů (schválně kolik napočítáte Expressů bez něj). Dále zmiňme dvojitě posuvná boční okna (přední i zadní polovina jsou posuvná nezávisle na sobě), praktickou polici nad čelním oknem (Express nemá nad hlavou řidiče nákladní "kapsu" jako třeba Pick-up od Škody, ale volný prostor až po střechu, čož teší nejen řidiče nadprůměrných postav, neboť vzdušnost a prostornost ocení každý, kromě toho vznikl prostor pro praktickou polici na mapy či další drobnosti, v přímém dosahu řidiče i spolujezdce). Z již samozřejmějších věcí jmenujme kapsy na drobnosti v předních dveřích, po stranách zadního sedadla, i uzavíratelné schránky v zadních podbězích, možnost uložení nářadí v motorovém protoru v kapse u hrany čelního skla, nebo zadní nárazník konstruovaný jako stupačka s nosností až 100 kg.
Daní za subtilní a v mnoha směrech výhodnou konstrukci je nijak oslnivá bezpečnost. A to přesto, že byla karosérie (prý) navrhována i s ohledem na bezpečnost. Jakkoli se krátká příď hodí k manévrování při parkování a k dokonalému obestavění prostoru, logicky v ní nezbývá místo pro jakoukoli deformační zónu, která by stála za zmínku. Stejně tak "normální" konstrukce karosérie končí u B sloupků, cestující na zadních sedadlech neodděluje od okolí nic víc než jednoduchý plech, víceméně bez výztuh.
V praxi se ukazuje, že drobnější nárazy pohlcuje Express bez problémů, dokonce díky absenci programově deformovatelných dílů se "pomuchlá" míň než druhý vůz (nejde-li ovšem o strom či zeď :-)), ale při čelním nárazu ve vyšší rychlosti do dnešního pětihvězdičkového vozu by z něj patrně nezbylo mnoho. O bočním nárazu do zadní části karosérie nemluvě.