Rano (Ne, 14.10.90) vstavame, tak jak jsme se domluvili, o pul seste, abychom mohli pozorovat z vrcholu Hochschwabu vychod slunce. Nasi spolecnici zrejme vychod nezajima a protoze nereaguje ani na nase hecovani, ponechavame ji osudu a vyrazime na vrchol bez ni. Nahore jsme prvni, Rakusakum se z vyhratych postylek na chate asi tak brzy nechtelo. A tak ve velebnem tichu pozorujeme to uchvatne divadlo. Slunce je uz nad zemi, ale neni ho porad videt, protoze je ukryto za sirokym pasem imisniho mraku. Teprve hodnou chvili po seste hodine se objevuje prvni paprsek. Obzor zruzovel a zesvetlal, ale v udoli skoro tri sta metru pod nami je stale jeste sero. Na jihovychode se vrcholky hor koupou v mlznem mori, za nami sluncem ozarene vapencove skaly ostre vystupuji ze tmy a cerne stiny v prohlubnich zavrtu, strzi a na odvracenych stranach hrbetu k nim vytvareji dokonaly protiklad. Prichazeji prvni turiste z blizke chaty. Fotografujeme tuto pohadkovou scenu a vracime se zpet do sedla ke stanum. Snidame, balime se a batohy schovavame v blizke skalni rozsedline. Bez zateze vystupujeme na vrch Zagel Kg.(2245), ktery nam dosud branil v nerusenem vyhledu na jihozapad.

Na vrcholku jsme odmeneni za namahu kruhovym rozhledem po okolnich pohorich: na severu Krauterin, na jihu Fischbacher Alpen, na zapade Eisenerzer Alpen a za nimi v oparu dokonce Seckauer Alpen. Vracime se zpet k batohum a neprijemne obtezkani s napetim smerujeme ke stene, kam nas vedou tabulky s napisem "nur fuer Geuebte" - jen pro zdatne, zkusene turisty. Pohled zblizka nas o pravdivosti techto slov presvedcuje dokonale. Stezka, na mape s nazvem "Das Ghackte", vede 200 metru strme dolu po skalach, suti, chvilemi jistena zabradlim, lany, nekde dokonce zebriky. A zespodu se proti nam vali had pestre odenych rakouskych vyletniku.

S mensimi problemy se propletame mezi nimi a svizne sestupujeme do udoli Trawiestal ke krizovatce znacenych cest, kde by mel byt podle mapy pramen. U rozcestniku (1750), kde se krizuje nase sestupova cesta se znackou c. 839, prichazejici udolim z jihozapadu, a znackou c.851 stoupajici dale udolim na severovychod, sundavame batohy a jdeme si nabrat vodu. Dostatecne zasobeni na cely den pokracujeme po znacce c. 851 do sedla Trawies Sattel (1898). V sedle se tyci po leve strane belostne, trista metru vysoke vapencove steny ozdobene barevnymi postavickami horolezcu, napravo se nam otevira kouzelny pohled na skalnate srazy planiny Karlalpe a Mitteralpe a do udoli Obere Dullwitz. Timto udolim pak sestupujeme na vychod. Zleva se po chvili pripojuje cesta "hrabete Merana" a nase znacka meni cislo na 805. Nasleduje krizovatka se znackou c. 850, v jejiz blizkosti je pramen vody a jsme u chaty Voisthaler Hutte (1660). Chvili se rozhodujeme, zda odtud pohodlne nesestoupime udolim Untere Dullwitz a Seetal, ale nechce se nam slapat ctyri kilometry po silnici. Navic bychom se jeste radi rozhledli do dalky z okolnich vrchu, a tak jdeme po znacce c. 862 dale do sedla Folz Sattel (1670).
Cesta romanticky v cetnych serpentinach traverzuje rozeklany hreben Edelspitzen. Ze sedla stoupame v polednim vedru strme na planinu Mitteralpe. Pobliz vrcholu Kampl (1993) pak kratce obedvame. Z jeho vrcholove koty obdivujeme pohled do udoli Seetal a na ves Seewiesen lezici temer tisic metru pod nami. Protoze cas leti, po chvilce se vydavame na jihovychod pres Zlaken Kg (1920) do sedla Zlaken (1738). Necelych pet set metru za timto sedlem odbocujeme doleva na vychod po znacce c. 865. Asi sto metru za touto odbockou znovu uhybame doleva (na sever) a dostavame se tak do bocniho udoli doliny Feistringgraben, kterym sestupujeme. Jsme jiz docela unaveni, ale ta nadherna podivana kolem odvadi pozornost od otlacenych nohou k prirodnim krasam. Vstupujeme do podzimniho smiseneho lesa, ktery hyri v paprscich zapadajiciho slunce vsemi barvami. Uklidnujici zelen smrku, hnedocervene listy buku a nazloutle trasne modrinu jsou v zavratnych vyskach nad nami doplneny o oslnive bilou barvu vapencovych skal. Za kazdou zatocinou se odkryvaji nove a nove pohledy, ale na fotografovani uz neni cas. Potrebujeme se jeste dnes vecer dostat zpet domu a to je poradne daleko.
Kolena uz se zahrivaji, odrene prsty neprijemne narazeji na kuzi bot a sedlo Hakentorl (1287) je stale jeste v nedohlednu. A z neho je to jeste 350 vyskovych metru dolu do vesnice. Predem jsme se dohodli, ze odjedeme ve tri hodiny odpoledne, abychom v klidu dojeli zpatky do Brna. Ted je uz jasne, ze to nestihneme. Konecne jsme v sedle. Nekolik hltu zteplale vody a s bolestnymi usklebky na tvari pokracujeme v sestupu (znacka c. 863). Naladu nam na chvili zlepsi pohled na nadherne opravene a upravene drevene sruby a domky na planine Hakenalm (1080), kde se byvala hajovna zmenila ve stylovou vyletni restauraci a prilehle budovy na soukrome chalupy. Jeste zaverecny sesup k potoku, nekolik kroku pres louku a jsme v Seewiesen. Po prichodu k nasemu zaparkovanemu autu nas ale ceka nemile prekvapeni. Teprve nyni chapeme, proc na nas rakousti vyletnici v sobotu rano tak volali. Nechali jsme totiz cele dva dny svitit svetla u auta. Zkousime ho nastartovat jizdou z kopce, ale nedari se to. Zastavujeme proto u skupinky snedych muzu, kuticich neco u starsiho auta. Jde o rumunske emigranty, kteri nam ochotne pujcuji nabitou baterii, s jejiz pomoci motor konecne naskoci. Odjizdime s hodinovym zpozdenim v 16.10.
Cesta probiha hladce, jen obcas dolevame vodu do chladice. Pred Vidni se vsak dostavame do nedelni zacpy, a ztracime dalsi cenne minuty. Rychlou jizdou po prazdnem pruhu kvalitni silnice z Vidne do Mikulova vse dohanime a v 20.50 jsme doma v Brne. Davam kamaradovi neco k jidlu a za deset minut uz pokracuje dale na sever. Ve 23.30 jeho jizda konci v garazi ve Frydku-Mistku.

Pohori Hochschwab je vzhledem k blizkosti vetsich mest dosti navstevovane a znaceni, zejmena pobliz chat, je velice dobre. Je zde vsak nedostatek pramenu a neprijemne jsou take strme a vysoke steny, ktere ztezuji vystup a sestup z hrebene. Pohori se kvuli mnoha odlisnostem da tezko prirovnat k nekterym horam u nas. To se musi videt. Nejlepsi cas k navsteve je podzim, pekne to tu musi byt i na jare, kdyz zde kvete bohata vapencova kvetena.

Delka trasy 32 km, prevyseni 4452 m, behem pochodu jsme vystoupili na 8 vrcholu vyssich nez 1900 metru.

Literatura: mapa z nakladatelstvi Freytag-Berndt c.4, Hochschwab und Murztal, meritko 1:100 000.