Přechod východní části Niedere Tauern

(Seckauer, Triebener a Rottenmanner Tauern)

Zdeněk Bartoš


Poslední úprava této stránky je ze dne 5.1.2008.


Jeden z účastníků přechodu po setkání s medvědem

Mapka trasy prechodu je zde (11,8 kB).

Poznamka: Tento clanek byl ve zkracene verzi otisten v casopise Montana c. 4/90 (str. 23 - 24). Pro Internet byl upraven v 9/96.

Vzhledem k nedostatku informaci o moznostech vysokohorske turistiky v Rakousku, pokusim se tu strucne popsat nase zkusenosti ze srpna 1990.
Povazuji za nutne predeslat, ze po pobytu v horach jsme se jeste tyden slunili na jugoslavskem (nyni Slovinskem) pobrezi ( vse s vlastni stravou ), takze hmotnost batohu se behem prechodu pohybovala od pocatecnich 32 kg do konecnych 24 kg.

Doprava:
Odjezd z Brna 3.43 rychlikem Horehronec do Breclavi, prestup na rychlik s odjezdem 5.18 do Vidne. Zde prestup na rychlik s odjezdem v 9.00, smer Klagenfurt. Prijezd do cilove stanice Knittelfeldu v 11.37. To jen tak pro zajimavost, jak se dalo jeste drive cestovat levne vlakem. Dnes by vas to prislo tak 4 x draz nez autem (predpokladam jizdu 4 lidi v aute), takze dopravu vlakem nedoporucuji.

Popis trasy:
Sobota 18.8.90 (prvni den): Odchod z nadrazi v Knittelfeldu (630 m n.m.) SZ smerem pres mesto. Na S okraji mesta vede dalnicni obchvat, ktery je nutne prekonat po mustku lezicim vice na Z. Zde take bezpecne nalezneme cervenou znacku c. 902. Cesta vede lesem, s obcasnymi vyhledy, az na vrch Tremmelberg (1194). Pred vrcholem je studanka. Cesta sleduje hreben az k peknemu kosteliku, od ktereho pak klesa podel Kalvarie do vsi Seckau (842). Vrele doporucuji navstevu zdejsiho benediktynskeho klastera. Meli jsme to stesti, ze jsme tu slyseli zpivat mnichy , a byl to skutecne zazitek. Odtud dale po znacce c. 32 k osade Sonnwenddorf (909), kde lze po domluve s mistnimi obyvateli prespat u cisteho rybnicku.
Delka trasy s malym bloudenim byla 14 km. Prevyseni + 631 m, - 352 m, celkem 983 m.
Nedele 19.8. (druhy den): Dosti strmy vystup po zn. c. 32 k samote Grafenhutte, kde je posledni moznost nabrat vodu v napajedlu vpravo od cesty. Prijemne prekvapeni nas pak ceka na miste zvanem Hochalm (1822), kde stoji opet kostelik, je zde moznost nouzove prespat a otevira se zde prvni, temer kruhovy rozhled po okolnich horach.


Pohled od kostelíku Maria Schnee na pohoří Packalpe s nejvyšším vrcholem Ameringkogel (2188 m n.m.)

Od kostela jdeme kousek po zn. c. 984 k sedlu podl vrchem Kumpitzstein (1924). Cesta dale sleduje hlavni hreben a znacku c. 983 k vrcholu Schweigerhohe (2214) a pokracuje po vrstevnici pod vrch Hammerkogel. Lze na nej lehce vystoupit po znacce c. 984, nebo muzeme sestoupit k jezeru Goldlacke za ledovou koupeli ci pro vodu. Nasleduje dlouhy a narocny vystup na Seckauer Zinken (2397).


Pohled ze sedla pod vrcholem Kumpitzstein na vrch Seckauer Zinken

Vzhledem k vyborne viditelnosti jsme odtud mohli pozorovat nejenom hrebeny okolnich relativne blizkych pohori, jako napriklad Eisenerzer Alpen, Glein Alpe, Stubalpe, Packalpe, Seetaler Alpen a zapadni cast Niedere Tauern, ale i pohori vzdalena az 150 km. Videli jsme Savinjske Alpy, Karavanky, Julske Alpy, ledovce na Grossglockneru i na Dachsteinu. Nasledoval sestup po zn. c. 902 do sedla Vorwitzsattel (2100). Na jeho Z strane jsou vhodna mista k taboreni a o nekolik desitek metru nize i pramen vody.
Delka trasy 15 km. Prevyseni + 1483 m, - 297 m, celkem 1785 m.
Pondeli 20.8. (treti den): Ze sedla strmy vystup, stale po zn. c. 902, na Maierangerkogel (2356) a pak dlouhe klesani pres Brandstatterkogel (2234)


Jedna z nemnohých rovinek na hřebeni. Na horizontu bílé vápencové skály pohoří Eisenerzen Alpen

do sedla Brandstattertorl (2021). Voda by podle mapy mela byt asi 100 m JZ pod sedlem. Nasleduje dlouhy a prudky vystup na Hochreichart (2416, druhý nejvyšší vrchol pohoří) odkud je opet pekny kruhovy vyhled.


Pohled z vrchu Hochreichart na JV na Seckauer Zinken


Pohled z vrchu Hochreichart na SZ. Zleva Gamskogel (2365 m n.m.), na horizontu Bruder Kg. (2299 m n.m.), před ním Knaudach Kg. (2231 m n.m.), uprostřed nejblíže nejvyšší vrchol pohoří Geierhaupt (2418 m n.m.), vpravo v dáli Gr. Boesenstein (2449 m n.m.), Drei Stecken (2387 m n.m.) a Hochhaide (2363 m n.m.)

Po sestupu do sedla Hirschkarltorl (2308) nas ceka dosti obtizny prechod skalnateho hrebinku, na jehoz pocatku informuje vystrazna tabule, ze cesta neni vhodna pro osoby trpici zavrati. Znacka prochazi pres dalsil dve bezejmenna sedla a nevyznamne vrcholy do sedla Weisssattel (2050) pod vrcholem Grieskogel. Je zde mnoho mista na stanovani, avsak nedoporucuji zde nocovat, vzhledem k obtizne dosazitelne vode. Na obe strany hrebene je nutno sestoupit minimalne 400 m (coz jsem si vyzkousel na vlastni kuzi).
Delka trasy 7 km. Prevyseni + 651 m, - 701 m, celkem 1352 m.


Naše ležení ve výšce 2070 m n.m. několik hodin před vypuknutím bouře. Vlevo vrchol Geierhaupt (2418 m n.m.)

Utery 21.8. (ctvrty den): Pres den prselo, takze jsme nikam nesli. Vecer se pridal vichr o rychlosti minimalne 80 km/hod., takze jsme museli kostrukci stanu Gemma 2 pridrzovat celou noc v horni casti rukou, aby se nedeformovala pod tlakem vetru.
Streda 22.8. (paty den): Rano jsme vyckali do devate a psychicky i fyzicky znaveni 36-ti hodinovym odolavanim nepriznivemu pocasi jsme se dali na ustup J smerem bez znacky do udoli Hollkar. Nikomu to neradim, sli jsme skoro dve hodiny bez znatelne pesiny rozsahlym balvanitym polem. Sestoupili jsme az k lovecke chate (1636 m n.m.), kde jsme odpoledne susili stany a vecer jsme pak vyuzili k prespani volne pristupnou pudicku se senem. K dispozici zde byl pramen pitne vody i kadibudka.
Delka trasy 3 km. Prevyseni - 414 m.
Ctvrtek 23.8. (sesty den): Protoze se nam nechtelo trmacet se pres balvany zpet na hreben a navic informace z pruvodce mluvily o obtiznosti az II.st. UIAA na hrebeni Hahnenkamm, rozhodli jsme se tento usek obejit z jihu. Sestoupili jsme bez znacky k hajovne Hofalm (1418) a pokracovali pak po lesni ceste SZ smerem az ke krizovatce se znackou c. 967. Dale pak po znacce az do sedla Kettentorl (1864). Sestup do udoli ke krizovatce se znackou c. 902 (1280) a po ni opet vystup JZ smerem k Moderinghutte (1467). Salaš byla uzavrena, da se vsak prespat na pude nedaleke staje.


Pohled od slaše Moderinghutte (1467 m n.m.) SZ směrem na obtížně průchodný hřeben skupiny Gamskogel (2365 m n.m.)

Pobliz tece horska bystrina. Hlavni hreben jsme obesli, protoze pruvodce zde udava obtiznost III.st. UIAA (skupina Gamskogel).
Delka trasy 10 km. Prevyseni + 663 m, - 802 m, celkem 1435 m.
Patek 24.8. (sedmy den): Vystup do sedla Knaudachtorl (2009) po zn.c. 902. Behem vystupu je nutne odbocit na dvou rozcestich vzdy vpravo. Ze sedla je mozne si za 10 minut odskocit bez znacky na vrch Kleiner Griesstein (2175) s peknym vyhledem.


Pohled z vrchu Kl. Griesstein (2180 m n.m.) na SZ. Zleva Sonntags Kgl. (2237 m n.m.), Geir Kgl. (2237 m n.m.), Gr. Boesenstein (2449 m n.m.), Drei Stecken (2387 m n.m.) a Hochhaide (2363 m n.m.)

Nasleduje traverz Gr. Griessteinu do sedla Triebener Torl (1905), opet jiz po zn. c. 902. Zde je posledni moznost nabrat vodu na hrebeni, a to sice na J strane. Nasleduje narocny vystup na Sonntagskogel (2229).


Pohled z vrchu Sonntagskogel (2229 m n.m.) na SZ. Zleva Gr. Boesenstein (2449 m n.m.), Drei Stecken (2387 m n.m.), Hochhaide (2363 m n.m.) a Geir Kgl. (2237 m n.m.)


Pohled z vrchu Sonntagskogel (2229 m n.m.) na JV. Zleva Gr. Griesstein (2338 m n.m.), hlavní hřeben Seckauer Tauern a Kl. Griesstein (2180 m n.m.)


Pohled z vrchu Sonntagskogel (2229 m n.m.) na J. Zleva Kl. Griesstein (2180 m n.m.), Sonntag Kgl., Knaudach Kgl. (2231 m n.m.) a Gamskogel (2365 m n.m.)

Dale se pokracuje do sedla Weingrubertorl (2050) a vrch Geierkogel (2231). Odtud je krasny pohled na osadu Hohentauern.


Pohled z vrchu Geierkogel (2231 m n.m.) na S. Zleva Triebenstein (1809 m n.m.), "ovce" a v pozadí vápencové pohoří Eisenerzen Alpen s výrazným zubem Sparafeld (2245 m n.m.) + Reichenstein (2251 m n.m.)

Sestoupili jsme na hreben Wirtsalpe (1800), kde jsme, donuceni prichazejici tmou, i prespali. Voda je odtud jen obtizne dosazitelna.
Delka trasy 10 km. Prevyseni + 1213 m, - 880 m, celkem 2093 m.
Sobota 25.8. (osmy den): Sestup SV smerem po byvale modre znacce do udoli, kde se da v potoce umit, a pak do vsi Hohentauern (1274). Je tady opet pekny goticky kostelik. Po zn. c. 946 klesame k rybniku (1200), odkud pak smerujeme nahoru k chate Edelrauthutte (1706). K chate je mozne se dostat take po silnici, za jizdu automobilem se vybira poplatek. Je zde take posledni moznost nabrat vodu, napr. na krasne vykachlickovanych zachodech v chate. Nasleduje vystup po zn. c. 902 na Gr.Hengst (2159) a dale na Kl.Bosenstein (2379). Bez batohu jsme si pak jeste vybehli na Gr.Bosenstein (2449) a zase zpet (zn. c. 944). Zaverecny sestup do sedla Barwurzpolster (1814) neni prilis prijemny, protoze chodnik je na nekolika mistech zarostly kosodrevinou (zn. c. 944). Ze sedla lze bez znacky sejit k jezeru Geisstrinksee (1780), kde jsou mista ke stanovani.
Delka trasy 14 km. Prevyseni + 1179 m, - 1199 m, celkem 2378 m.
Nedele 26.8. (devaty den): Vystup zpet na hreben do sedla Barwurzpolster a pak po zn. c. 902 na vrchol Barwurzgupf (2082) s plynulym pokracovanim az na vrch Zinkenkogel (2233). Zde jsme pro nedostatek casu zmenili puvodni plan, dojit po hlavnim hrebeni az k sedlu Solker Pass, a zamirili jsme po neznacenem bocnim hrebenu na JV. Sestoupili jsme do bezejmenneho sedla (2020) a vystoupilil pak na vrchol Steinwandkogel (2132). To se pak opakovalo jeste dvakrat. Sestup do sedla (2050) a vystup na Schuttnerkogel (2170) a opet sestup do sedla (2080) a vystup na nejvyssi vrchol tohoto bocniho hrebene Bruderkogell (2299). Voda je z hrebene videt po obou stranach, ovsem dosti hluboko. Na vrcholu Bruderkogel jsme se napojili na znacku c. 947, vedouci z osady Schulterer do St.Johann am Tauern. Po ni jsme sestupovali JV smerem pres vrch Steinermandl (2192) do bezejmenneho sedla pobliz Klackalm, odkud vede lesni silnicka i znacka do udoli Polsbachu k osade Bruckenhauser (1100). Asi 400 m S od vyusteni znacky na statni silnici je autobusova zastavka, odkud je mozno pohodlne dojet do Judenburgu ci Triebenu na vlak.
Delka trasy 15 km. Prevyseni + 904 m, - 1584 m, celkem 2488 m.

Za celou dobu pobytu jsme tedy usli celkem 88 km, zdolali prevyseni + 6699 m, - 6229 m, celkem 12928 m a vystoupili jsme na 18 vrcholu vyssich nez 2000 m. Pohori je, alespon na nase pomery, malo navstevovane a tomu odpovidal i stav chodniku. Na mnoha mistech neni cesta zretelna, na balvanitych polich neni videt vubec. Znacky jsou kresleny vetsinou na zem a dost daleko od sebe, takze je nutne v mlze pouzivat buzolu. Pro vsechny milovniky Zapadnich Tater je to vsak pohori jako stvorene.
Co jsme meli na jidlo: 1,5 pecnu chleba, 8 polevek, 5 x Granola, 4 x Kaolar, 1 kg salamu, 1 kg syru, 0,7 kg sadla, 0,7 kg marmelady, 30 sacku Vitatea, 0,4 kg papriky, 3 x cokolada, 6 x oplatky, 5 x cokoladove tycinky, 3 x sacek hrozinek. To vse pro jednu osobu. Vybaveni: stan Gemma 2, perova mumie, varic Krab + 3 x bomba, batoh Gemma Alpinist a obvyklou vystroj a vyzbroj.
Doporucena literatura:
Holl, pruvodce Niedere Tauern, Bergverlag Rudolf Rother, 1990, cena 36,8 DM, neni (zrejme ani v r. 1996) zatim k dostani za koruny
Mapa z pruvodce N. Tauern, 1:50 000
Mapa Ennstaler Alpe, Freytag a Berndt c. 6, 1:100 000, cena cca 80 Kc
Mapa Seetaler Alpen, Murtal, Freytag a Berndt c. 21, 1:100 000, cena cca 80 Kc
Mapa Niedere Tauern III, Alpenvereinskarte c. 45/3, 1:50 000, cena cca 80 Kc
Tyto mapy byly v roce 1990 k dostani v prodejne nakladatelstvi Freytag & Berndt a Geodezie Brno na Dvorakove ulici v Brne.


Připomínky k této stránce pošlete na adresu: zdbartos@seznam.cz


[ Domovská stránka Z. Bartoše / VHT stránka Z. Bartoše ]


Jste navstevnikem teto WWW stranky

od data uvedeného na počitadle mé Home Page.