Pocasi neni bohuzel zrovna idealni, fouka silny vitr, je zatazeno a chladno. Nase pozdni snidane je proto velmi rychla a skromna. Ztuhli odchazime zapadnim smerem ke krizovatce se znackou c. 853, po ktere pak pokracujeme po hrebeni dale. Cesta je znacena tak, aby prochazela terenem co nejpohodlneji, a tak vsechny vrcholy miji . My se vsak z nich chceme rozhlednout po krajine, a proto odbocujeme vlevo na Krautgart Kg.(1989). Na vychode je jasne videt pohori Veitsch Alpe, za nim nezretelne vykukuji vrcholky Schneealpe a Raxalpe. Jih lemuji tmave kontury zalesneneho pohori Fischbacher Alpe.

Pokracujeme dal, sedla jsou skutecne velmi melka, vyskove rozdily neprekracuji 150 metru. Odbocujeme ze znacky jeste na Bose Mauer (1995) a na Severin Kg.(2044). Pred polednem zacina pripalovat a tak s cernym humorem uzavirame sazky, zda symbol pramene na mape teto bezvode oblasti je tiskova chyba ci nase spasa. Se stoupajici teplotou a klesajici hladinou vody v nasich lahvich zacinaji nekteri jedinci propadat beznadeji a chystaji se sejit do udoli k vode. Mapa vsak nastesti nelhala. Ve snizenine Ochsenreichkar (1850), primo u rozcestniku, kde odbocuje na jih zn. c. 850, se stkvi na drevene smerovce cervenou barvou vyvedeny napis "Quelle" a stejne zbarvene tecky nas vedou az k prameni.
Po kratkem obcerstveni z vlastnich zdroju vystupujeme do bezejmenneho sedla (1994), kde se ze severu pripojuje znacka c. 852.

My se vsak stacime na jih a pokracujeme k dalsimu rozcesti. Zde prechazime na sirokou vyslapanou cestu, kterou na nejvyssi vrchol tohoto pohori vystupuje vetsina navstevniku. Z mapy cteme jeji nazev "Graf Meran Steig" a v mysli se nam vynoruji sceny z pocatku alpinizmu: damy v dlouhych suknich, muzi s holemi, sluzebnictvo s jidlem a zebriky... Pohled na klesajici slunce nas vsak rychle vraci do skutecnosti. Je rijen a na delce dne je to znat. Za tri hodiny se bude stmivat, nas jeste ceka vystup na nejvyssi vrchol a pak sestup k nejakemu vhodnemu mistu, kde by se daly postavit stany. Davame se tedy po teto "dalnici" k severozapadu (zn. c. 801) a s prekvapenim pozorujeme jak se vyrazne zlepsilo znaceni. Jsou zde drevene tyce s cervenobilymi terci, znacky na kamenech jsou po 15-20 metrech. V Rakousku je zrejme kvalita a cetnost znaceni primo umerna poctu a kvalite navstevniku. Anebo mozna naopak, je to zpusob jak zamerne smerovat masu rekreantu do mene obtiznych mist, do mist kde jsou horske chaty a kde se na navstevnicich daji vydelat nejake penize, pripadne tam, kde tak nenici vzacna prirodni spolecenstva.
Za chvili prichazime k horske chate Schiestelhaus (2150) postavene primo na hrebeni. Je zde dost zivo, pekne pocasi sem vylakalo hodne milovniku hor a bude tu dnes v noci asi obsazeno. Prestoze jsme uz z lahvi neco upili, po zkusenostech z pohori Raxalpe, kde jsme byli pred mesicem, se ani nesnazime ziskat zde vodu. Litr by nas prisel asi na 120 korun a to se nam zda trochu moc. Kousek od chaty zaciname vystupovat na vrchol Hochschwabu (2277). Po nedavnem snezeni zustaly na jeho vychodnich ubocich zbytky snehu, ktery nam pripomina kvapem se blizici zimu. Na vrcholku nas vitaji alkoholem rozjareni domorodci a obvykly kriz. Tentokrat je to ale kriz obr. Je cely kovovy a vysoky alespon sest metru. Na jeho pate je upevnena vrcholova kniha, a tak se k ni hned zeneme, abychom zjistili, kolik obcanu z byvaleho tabora realneho socialismu tu uz bylo pred nami. Silny sesit je temer popsany, ale prvni zapisy jsou teprve ze srpna 1990. Tento vrchol je tedy skutecne hodne navstevovany. Mezi zaplavou podpisu vsak nachazime pouze asi osm z CSFR a nekolik z Madarska a Polska. Zapisujeme se take a sestupujeme pomalu dolu do sedla Fleischersattel (2153), kde se neprirozene leskne plechovy bivakovaci utulek. Uvnitr jsou tri drevene palandy, lekarnicka a kniha navstev. Po kratkem vahani, zda tohoto pristresi nevyuzijeme, se rozhodujeme postavit stany. Voda tu sice neni, ale jinak je to pekne misto. Jeste varime kakao a je tu tma. Je krasna tepla a klidna noc, a tak brzy usiname, mame toho pro dnesek dost.