Rakousko

Je az nevidane krasne. Aby to nebylo jen tak, po 30 km na cizim uzemi zjistujeme, ze Honza ma defekt, resp. ma jen prodreny plast. Tak zastavujeme a po dohode volime variantu, ze se to spravi na miste. Brd'a to zasiva a Honza lepi. V tu chvili nas napadlo, jak udelat uzasnou reklamu na lepidlo. Prosime proto pripadne sponzory ci zajemce aby nam venovali trochu pozornosti.

Kopcovitou krajinou projizdime dale, je krasny den. Vecer zastavujeme v Gaspoltshofenu, protoze zacina prset. Je odporna zima a tak si sedame pod strisku na navsi. Projizdi cervena Astra a lidi se ptaji, co jsme zac. Rikame nacvicenou povidacku o tom, ze jsme z Cech a chcem do Italie... Maji strach, kde budem spat. Ujistujeme je, ze mame stan a ze tedy v lese. Auto odjizdi. Kdyz jede kolem podruhe, vystupuje clovicek a povida, ze muzem prespat u nej, ale bohuzel jsen na zemi a strasne se omlouva... Pak z nej vyleze, ze je farar a ze "na zemi" je na prepychove fare. Maji tam kongresovou halu, telocvicnu, 3. podlazi... zkratka prepych.

Rano se na nas prichazi pan farar podivat a vyptava se, co jsme meli k snidani. Kdyz se nikdo nema k odpovedi, nejmenovany ucastnik vypravy povida, ze "Nemame chleba." misto "Nemeli jsme chleba." Farar odchazi a za 2 minuty nam nuti 100 ATS/osobu. Horko tezko vysvetlujeme, ze chleba mame, ale nemeli jsme ho k snidani a ze penize nechceme.

Zase se vydavame na cestu. Mijime uzasnou vodni stavbu - vodni elektrarnu na rece Traun. Jak vypada, muzete posoudit na diacku. Navigatori tvrdi, ze ted to bude asi 10 km z kopce, ackoliv na konci tech 10 km budeme o 500 m vyse nez na zacatku. Vecer se vse vysvetluje. Nebylo to 10 km z kopce, ale do kopce! Ackoliv bylo cely den krasne, vecer zase zmokneme. Neverili byste, jak je zajimave varit veceri v autobusove zastavce na rusne krizovatce. Nekteri ridici malem zapominali zatacet.

Po veceri popojizdime jeste nekolik set metru a pak prohlasujeme za nejvhodnejsi misto ke spanku cestu schovanou pod mostem. Cesta vede z jedne ohrady do druhe, pro jistotu zavirame vrata. Rano nas budi rakouska nemcina a bucici kravy. Pani pasacka se sla podivat, proc ty kravy nechteji jit do ohrady a nyni se vyptava, kdy vypadneme. Ne ze bychom se bali krav, ale balime rychle.Letmo probehneme kolem zviratek a honem pryc za vrata ohrady. Snidame asi hodinu a pak vyrazime dal...

Behem odpoledne narazime konecne na cedule s napisy Grossglockner Hochalpenstrasse 30 km a podobne. Vyjizdime po prikre silnici az k poslednimu parkovisti pred mytem. Tam se ubytujeme poprve ve stanu, protoze se nam nechce sjizdet pracne vyslapane metry k vyhlidnutym senikum. Na stan, napolovic schovany za obrovskym balvanem je impozantni pohled. Parkoviste sdilime jeste s jedou rodinou. Ta ma ale misto stanu obytny vuz. Rano vstane hlava rodiny, zasoupne nozicky od auta a odjede. Za pul hodiny se vrati, vyndaji z auta cerstve rohliky a vytahnou stolecky a delaji nam chute se snidani.

Dnes nadesel slavny den zdolani prusmyku Hochtor, nejvyssiho bodu Grossglockner Hochalpenstrasse. Uz jsme celi netrpelivi. Rano jeste zjistujeme technicky stav svych priblizovadel. Dotahujeme brzdy, dofukujeme duse a Honza zjistuje, ze ma praskly rizeni. Kdyz zjisti, ze se stim nic neda delat, tak se pokrizuje a vydavame se na cestu. Je teprve 12 hodin, pulka dne pred nami! Kdo tam nebyl, nebude nem verit, ze je to tam do kopce. Plizime se nahoru a jsme z toho dost sedreni. jeste ze mame to jidlo a vodu (ta tece na kazdym rohu. A ze je jich tam pozehnane!). Slibil jsem, ze se zminim o nasi strave pres den. Tedy co jsme jedli. Aby to slo rychle, tak je strava behem dne studena. Povetsinou chleba s necim. Aby v tom byla energie, je to vetsinou margarin a cukr (v pomeru 1:1:1, tzn. 1 platek chleba, 1 cm margarinu a 2-3 lzice cukru). Pokud jsem byli jeste blizko domova, tak jsme meli i nejake pochutiny, jako napr. med, pastiku...

Zpet k ceste. Opet zduraznuji: bylo to do kopce.Proto zastavujeme vicemene ze studijnich duvodu v muzeu alpske fauny a flory a prohlizime zajimavou vystavu toho, jak se snek behem dne pohybuje (simulovano pomoci LED diod). Vlastni silnice prochazi dvema sedly. To prvni je pro zmateni cyklistu, aby si mysleli, ze uz jsou na vrchu. Ale nejsou. My to vsak vime. Presto v tomto falesnem sedle odpocivame. Za nekolik chvil prijizdi kourici Skoda 120 a vyskakuji zdeseni lidickove. Kdyz vidi horska kola, povidaji, ze priste jedou na horalech. Tomu se musime jen smat. Brzy jim dochazi, ze jsme taky cesi a prohazujeme par slov.Zatimco my jeste cerpame sily, oni odjizdeji z kopce dolu. Jedou nejak pomalu, jako by se bali, ze to neubrzdi. Proto je jeste preventivne predjizdime, coz se jim moc nelibi.

Konecne se nam podarilo dostat se do opravdoveho vrcholu nasi cesty. Je to prekvapive tunel a ne zadne sedlo. Za 6 hodin jizdy jsme tech 30 km zvladli. Ackoliv kolem lezi snih, fotografujeme se jen v tricku. Za tunelem se oblekame do vseho, co mame s sebou. I do plastenek. Udelali jsme dobre. Sjizdime dolu dabelskou rychlosti max. 80 km/h. Nadhera.

Dole v Heiligenblutu ze sebe sundavame vse prebytecne hrejive. Cestou dolu nas to sice 30 minut hralo, ale ted by to uz hralo az prilis. Zatimco se odstrojujeme, fotografove (Jarek a Brd'a) vyrazi fotit slunce, Grossglockner a kostelik a chteli to dostat na jeden snimek. Zbytek vypravy se snazi nejak zabavit a tak vyzyva k zapasu mistni dvojici fotbalistu. Vyhravame 2:0. Fotbalisti nam predpovidaji, ze Ceska republika vyhraje to finale s Nemeckem. Kdyz se jich ptame, kde by se slo utaborit, tak neumi poradit. Bodejt, vzdyt je jim teprve 8 roku. Popojizdime jeste nekolik km krasnym udolickem k nejakemu seniku a vecerime. Pri vareni vecere jsme malem zapalili cely senik i s nama. Vse je vsak v pohode. Neuhoreli jsme a muzeme pokracovat dale...

Nyni nasleduji nejake fotografie s komentari a dokonceni bude priste...