Zapadni cast Bilych Karpaty na MTB
Zdenìk Bartoš

Zacatkem kvetna 1991 jsem se rozhodl vyzkouset svuj jeste pomerne novy ATB Velamos (zakoupen 9/90) konecne take pri prejezdu nejakeho pohori. Protoze jsem veril, ze v tuto dobu budou jiz kvest vstavace na "znamych" Vojsickych loukach v Bilych Karpatech, zamiril jsem tam. Kamarad Otta jeste tenkrat vlastni horske kolo nemel, a tak si ho pujcil u MUDr. D.Leblocha v Husovicich (nedivte se, to jeste tenkrat slo). Bylo to take kolo zn. Velamos, bohuzel ponekud ojetejsi nez to moje, jak se dovite dale.
Po neprijemne nocni jizde vlakem z Brna do Veseli n. Moravou a pak lokalkou do Skalice (nyni je to uz na Slovensku), vystupujeme kolem osme hodiny ranni na nadrazi ve Skalici (186 m n.m.). Od nadrazi jedeme po cervene znacce pres mesto, pozdeji poli, kde zpevnena cesta prechazi v polni. Nasleduje namahave, ale sjizdne stoupani na Turecky stol, pak sjezd k rozcesti u lovecke chaty Kriznica. Pred chatkou vlevo je pramen. Od chaty klesa sterkovita cesta do sedla s asfaltkou. Po nekolika metrech pohodlne jizdy po asfaltu je nutno odbocit vlevo na nevyraznou lesni pesinu. Neprijemne prudke stoupani na vrch Cupy (574 m n.m.) je ztizeno hlubokym listim a vetvemi na ceste. Zde musime kola tlacit. Z Cupu pak pohodlne sjizdime na asfaltku a po ni jedeme vlevo asi kilometr. Zde je treba odbocit na velmi neprehlednem miste vlevo do lesa (stale po cervene znacce). Podel plotu obory (myslivecke zarizeni pro chov jelenu a danku) sjizdime na Machnac a pak tlacime kola prudce vzhuru na vrch Zrubenec. Z kopce sjizdime pohodlne na rozcesti Knezske hory a opet nasleduje obtizne stoupani v blate a mezi vetvemi (kola nutno tlacit) k osade Zalostina (618 m n.m.). Zde je mozno doplnit pitnou vodu.

Za poslednim stavenim osady odbocujeme kolmo vlevo pres louku bez zretelne cesty (spatne viditelne znacky jsou na okraji remizku). Sjizdime po hrebeni lesem az na rozhranni louky - les. Odtud se nam oteviraji nadherne pohledy na Vojsicke louky plne petrklicu. Vstavace jeste nekvetou, prijeli jsme cca o 14 dni drive. Nasleduje mirne stoupani loukami na vrch Kobyli a dlouhy prudky sjezd do sedla Pri troch kamenoch. Behem sjezdu se obcas zastavujeme a obdivujeme krasne pohledy na louky v okoli obce Vrbovce. Asi 100 metru od sedla opusti cervena znacka louku a odbocuje vlevo do lesa. My jsme vsak tak zabrani do opravy slapatka na vypujcenem kole (strhl se zavit a slapatko samovolne vypadavalo z kliky), ze jedeme po louce dal rovne. Mirne stoupame az temer na vrchol bezejmenneho kopce a pak ho vlevo traverzujeme a pozdeji sjizdime az na louku nad zeleznicni stanici Vrbovce. Po louce bez znacky sjizdime vlevo k potoku Vrbovcianka. Podel potoku jedeme po proudu vpravo, az k mostku a pak na zeleznicni stanici Vrbovce (360 m n.m.). Je horko, a tak po dotazu u domorodcu, pijeme zdejsi vodu, i kdyz ma oznaceni nepitna. Ze stanice zpocatku jedeme (pozdeji kola tlacime) po modre znacce pres louky na hreben. Po hrebeni jedeme zvlnenym terenem ke krizovatce se zlutou znackou (tehdy v r. 1991, byla cesta timto usekem ztizena prekazejicimi zbytky vetvi a stromu po tezbe dreva, absenci znacek a malinim, kterym zarustal chodnik). Od rozcesti mirne stoupame (bez prekazek) na Kubikuv vrch (683 m n.m.). Za vrcholem krizuje hreben nova asfaltka vedouci vlevo do Nove Lhoty. Protoze je uz pokrocily cas a kamarad ma neustale problemy s vypadavajicim slapatkem, rozhodujeme se k navratu. Sjizdime z hrebene bez znacky po asfaltce doleva, do sedla nad vesnici Nova Lhota.

Ze sedla odbocujeme opet vlevo a sjizdime po polni ceste k pramenum Hrubeho potoka. Pokracujeme podel potoka, krkolomnym sjezdem do Filipovskeho udoli (360 m n.m.), na jehoz zacatku je krasna louka s chatkou a pramenem vody. Dal uz jedeme pohodlne po zpevnene ceste soubezne se zelenou znackou az do Javorniku n. Velièkou (ano, to je ten slavny Javornik, ke kteremu patri osada u Sabotu, to jsme si tehdy nemysleli, ze tady bude v roce 1996 tak "horko"). V obci Javornik je mozno nastoupit na vlak, ale protoze tenkrat nic vhodneho nejelo, pokracovali jsme po statni silnici az do Veseli n. Moravou (176 m n.m.) , odkud uz jsme se zpet do Brna dopravili vlakem.

Vzhledem k tomu, ze kamarad absolvoval tech poslednich 39 km bez slapatka, rychlost nasi jizdy se tim ponekud snizila a odolal nam tentokrat i nejvyssi vrch Bilych Karpat Velka Javorina (970 m n.m.). Priste vsak uz bude nas. O tom jak to dopadlo si muzete precist v popisu prejezdu vychodni casti Bilych Karpat

Delka trasy celkem: 59 km, z toho 33 km teren
Prevyseni: + 996 m, - 1006 m
Cas celkem: 10 hodin (vcetne asi 2 hodin prestavek)
Mapa: Bile Karpaty, 1:100 000

Jste návštìvníkem této WWW stránky