V nedeli vstavam pozdeji z ohleduplnosti ke svym pratelum. Po kratke diskusi, kdy se dovidam, ze nehodlaji dnes absolvovat nejakou delsi turu se rozhoduji pro samostatny program. Vyjizdim vsak jiz bohuzel pomerne pozde. Je 8.30. Slapu co to da i z kopce po pekne asfaltce z Vlkolince (700 m n.m.) Trlenskou dolinou k poslednim domkum Bieleho Potoka (530 m n.m.). Na hlavni silnici v Revuckej doline odbocuji doprava smerem na Donovaly. Po udrzovane silnici kolo jenom leti, i kdyz je znat ze porad mirne stoupam. Kdyz po nekolika minutach mijim silnicku vedouci doprava k vojenske zotavovne na Smerkovici vytycuji si dnesni cil smele: prejet hlavni hreben od Krizne az po Vlkolinec. Pratelum jsem rekl, ze se vratim nejpozdeji v 15.30. Pozdeji stejne prijet nemohu, protoze mi jede v 16.40 z Ruzomberka rychlik zpatky domu. Mam na tuto projizdku "celych" sedm hodin. V teto chvili se mi vsak zda, ze je to mozne zvladnout. Velmi svizne projizdim Liptovskou Osadu a odbocuji z hlavni silnice doprava smerem na Liptovske Revuce. Revuce se mi mihaji pred ocima: Nizna, Stredna a Vysna. Tady chvili zastavuji a rozhoduji se kudy to je na hreben nejlepsi. Volba pada na zelenou znacku (c.5601) vedouci Suchou dolinou. Musim tedy opustit silnici odbocujici ve Vysne Revuci doleva a pokracovat rovne podel ricky Revuce po lesni ceste. Zpevnena lesni cesta konci az asi po 4 km. Je 9.30, mam za sebou cca 24 km a jsem ve vysce 820 m n.m.. Znacka odbocuje vlevo prudce nahoru po kamenite ceste. Kolo s obtizemi tlacim. Cesta se zuzuje a postupne se snizuje i sklon. Vetve a koreny na zemi a huste kere svirajici stezku z boku vsak brani souvisle jizde. Na prave strane udoli mijim jeste nerozpustenou lavinu, ktera spadla z hrebinku vybihajiciho na vychod z hlavniho hrebene.

I pod vrcholem Krizne, jenz se zda velmi blizko, je videt male snehove pole. Znacka najednou odbocuje doprava a krizuje jeden z potoku vytvarejicich o dva kilometry nize reku Revucu. Stezka zmizela pod hustou travou a malymi keriky. Opet prudce stoupam a je mi silene vedro. Prestavky na odpocinek jsou stale castejsi. Stezka opet presla do mirnejsiho stoupani, ale husta trava a prudky sklon svahu po kterem cesta vede, brani pohybu tlaceneho kola uspesne. Opet prechazim koryto potoka na levou stranu. Znacka mizi a tak se rozhoduji k radikalnimu reseni. Nejkratsi cestou vzhuru do Rybovskeho sedla. Davam si kolo na zada a pomalu stoupam do svahu. Neni to nic prijemneho, kolo tlaci a vysoka trava brani v pohybu. Najednou narazim na neznatelnou stezicku. Vede po vrstevnici, ale jet se po ni stejne neda, protoze je hluboko zarezana mezi travnimi drny, ktere brani v slapani. Tlacim tedy kolo i po rovine az do Rybovskeho sedla. Pohled na smer a sklon cervene znacky, ktera odtud vede na hlavni hreben mne snadno presvedcuje o tom, ze je lepsi vyuzit delsi, ale mene strme neznacene cesty vedouci na hreben Krizna - Majerova skala. Opoustim tedy sedlo smerem na jih a tlacenim, stridanym na obzvlaste pohodlnych usecich jizdou se dostavam na modrou znacku (c.2628). Zde odbocuji napravo a z poslednich sil vyjizdim na Kriznou (1574 m n.m.). Je asi poledne. Tenhle usek dlouhy jen cca 4 km mi trval skoro 2,5 hodiny (ovsem prevyseni + 750 m). Z Krizne je uz jizda po cervene znacce (c.0870) smerem na sever radostna. Pohodu kali jen obcas hluboko zariznuty chodnik, kde se pak neda kvuli travnim drnum po bocich cesty vubec slapat. Trasa je sjizdna pres nejvyssi vrchol Velke Fatry Ostredok (1592 m n.m.) az temer k Suchemu vrchu, kde jsou drobne problemy s kameny vycnivajicimi z cesty.

Sjezd ze Sucheho vrchu po nove vedene stezce na zapadnim svahu kopce je velice strmy a ztizeny mnozstvim balvanu v ceste, ale s jednou nohou v pohotovosti se to da zvladnout. Nasleduje pomerne rovny usek ovsem balvanky a skalky rychlou jizdu znacne zneprijemnuji. Kratky sestup ke krizovatce na Kyskach (1340 m n.m.) je ale nesjizdny. Od krizovatky az temer do poloviny svahu Ploske jeste jedu na kole. Zbytek (stale po cervene) tlacim. Na vrcholu Ploske (1532 m n.m.) odbocuji doprava po zlute znacce (c.8604) a sjizdim po ni pohodlne az do sedla, kde odbocuji doleva po zelene znacce (c.5600). Nekolik set metru pod sedlem je pramen. Dalsi usek traverzujici Cierny kamen je tak kamenity, ze je lepe jizdu zde vubec nezkouset. Ja, tlacen casem, jsem to zkusil a odnesl to zub na velkem tacu. Na kolo sedam az na krizovatce zelene a cervene znacky pred Mincolom. Traverz Mincola je vsak nesjizdny takze se vezu jen asi kilometr do sedla pod Rakytovom. Na vrchol Rakytova se mi nechce, ale pote co jsem absolvoval traverz po zlute (c.8603), bych vam to i doporucil. To napohled prijemne svezenicko po SZ strane Rakytova se promenilo v peklo kravske stezky, kde se stridaly useky s hlubokym bahnem, kamenite, prudke vysvihy a tam kde by se dalo jet, doliky vydupane kravami, kde se kolo nedalo ani tlacit. Ani dalsi cast cesty, vedouci jiz opet po zelene znacce (c.5600) neni vetsinou sjizdna. Na kolo jsem si sedam jen chvili pred Skalnou Alpou. Vystup na cestu traverzujici vrchol Skalne Alpy prekonavam tlacici technikou. Po traverzu jedu a predchozi otresne zazitky si odreagovavam pri paradnim sjezdu ke krizovatce se zlutou znackou.

"Souboj" s Rakytovem vsak zpusobil, ze bych nestihl dojet vcas do Vlkolince po hrebeni. Jsou jiz tri hodiny odpoledne. Odbocuji proto na modrou znacku a zpocatku loukami a po chvili po celkem pekne asfaltce sjizdim do Revucke doliny. Asi 7 km mi trvalo deset minut. Z Revuckej doliny se stejnou cestou jako rano, avsak naopak dostavam do Vlkolince. Je 15.30. Rychle vykoupat, prevleci, zabalit vsechny veci do Gemmy a padam do Ruzomberoku na vlak. Na nadrazi vsak nemaji papiry na spoluzavazadla, takze mi rychlik v 16.40 ujizdi. Nastesti jede za 20 minut dalsi. Jsem vycerpany, jeste asi 1,5 hodiny pote, co jsem si sedl do vlaku mi bije srdce 90x za minutu.

Technicke udaje: delka nedelni trasy: 68 km (teren 21, z toho kolo tlaceno 9 km), prevyseni: + 1680 m, - 1870 m, cas: 8,0 hodin (vcetne 40 min. prestavek)

Jak je videt z nedelnich technickych udaju, skoro polovinu cesty v terenu jsem musel kolo tlacit. I kdyz je jasne, ze moje vystupova cesta na hreben je pro kolo naprosto nevhodna, stale zustava nesjizdnych 5 km ze 17 km na useku Krizna - Smrekovica. Podle znalosti, ktere mam o nasledujicim useku (Smrekovica - zacatek asfaltky pred Borevnikem), jsou tam z 8 km v terenu asi 3 nesjizdne. To uz myslim stoji za uvahu, zda neni lepsi ponechat tuto cast hrebene jen pro pesi turistiku.

Mapa: Velka Fatra, 1:100 000, 1.vydanie, 1987, Slovenska kartografia, n.p. Bratislava