Popis trasy prvniho dne

Jiz delsi dobu jsem se chystal prejet na MTB hlavni hreben Velke Fatry. Na nasem ATB (all terrain bike) Velamos jsem to vsak, poucen rady vyrobce, nechtel riskovat. V listopadu 1991 jsem se sice zmohl na trochu lepsi kolo (Scott Sawtooth + Shimano Exage 300 LX, hmotnost 15 kg), ale priblizne ve stejne dobe vysel v Montane c. 5/91 prispevek o prejezdu Velke Fatry na MTB od P.Varmuzi a nadeje na uverejneni dalsiho clanku na totez tema se zdala velmi mala. Na posledni vikend kvetna roku 1992 mne vsak pozvali znami na chatu do nadherne velkotatranske drevene dedinky Vlkolinec. Stravil jsem tedy na kole dva dny v okolnich kopcich a moje zazitky byly tak intenzivni, ze bych rad vyse uvedeny clanek P.Varmuzi doplnil podrobnejsimi informacemi. Vystupuji v pet hodin rano z rychliku Petrov (Brno - Kosice) na nadrazi v Ruzomberoku. Kolo jsem si sice nechal pri podavani spoluzavazadla pojistit na 15 000 Kcs (stalo to 30 Kcs), ale presto jsem nervozni z ocekavani, co z neho po ceste zbylo (pozn. z roku 1996: nyni uz kolo takto pojistit nelze a navic je mozno ho podat pri ceste na Slovensko jen do jmenovite urcenych stanic, takze pozor na to). Pri prebirani se zda byt vse v poradku a tak kolo tlacim do parciku pred nadrazi, kde na nosic upevnuji turisticke brasny od firmy Junk a plnim je jidlem a oblecenim na dva dny. Na zadech si nechavam pouze spacak v Gemme. Od nadrazi (484 metru nad morem) jedu na jih pres most pres Vah a po levem brehu reky az ke krizovatce, kde mi smerovka napovida, abych odbocil doleva na Hrabovo. Prekonavam po slusne asfaltce pomerne velke prevyseni az k hotelu s jezirkem na jejim konci. Zde odbocuji doleva a smer jizdy se meni o 180 stupnu. Stoupam strme po lesni silnicce a na zaver po polni ceste az k dalsi asfaltce, po ktere vede z Ruzomberka modra znacka (c.2718).

Kdybych to tusil, ze tato znacka vede vlastne cela po pekne asfaltove silnicce, byl bych jel asi radeji po ni. Jsem vysoko asi 600 m n.m. a opet menim o 180 stupnu smer, tentokrat vsak doprava. Ve vlahem chladnem a vonicim horskem lese pomalu stoupam vysoko nad udolim smerem k Majkove chate, ktera lezi pod vrchem Malino Brdo. Naklad, ktery si vezu, mne tizi, takze jedu vetsinou na nejlehci prevod 28/30. Z modre znacky po case odbocuji doleva na zlutou znacku (c.8613). Cesta se znacne zhorsila, je sterkovita, nerovna a v blizkosti salase pokryta temer souvislou vrstvou ovcich vykalu. V duchu premyslim, jak asi budou vypadat brasny na nosici po prujezdu touto pohromou. Za chvili jsem na krizovatce zlute a zelene znacky. Zde odbocuji doleva na zelenou znacku (c.5600), prejizdim potucek a sleduji znacku po krasnych stavnate zelenych loukach s kvetoucimi petrklici az do sedla leziciho ve vysce asi 860 m n.m. mezi kopci Sidorovo a Borevnik. V sedle je pekne upraveny pramen. Zelena znacka za nim odbocuje z uvozove cesty doleva smerem na Ruzomberok. Ja vsak touto kamenitou cestou klesam dosti strme az k vesnici Vlkolinec (700 m n.m.). Kamarady budim v 6.30. Sundavam brasny, snidam a kolem osme vyrazim spolu s prateli na sobotni turu. Musim hned v uvodu predeslat, ze jedu na kole jediny. Ostatni tady kola nemaji a tak musi pekne po svych. Pro mne z toho vyplyva jedina nevyhoda, musim jet pomalu a casto zastavovat. Stoupame na hreben stejnou kamenitou cestou, po ktere jsem sjizdel pred chvili dolu. I kdyz jsem bez brasen lehky jako pirko, sutovity podklad mne nekolikrat nuti sesednout z kola a chvili tlacit.

V sedle u vyse zminovaneho pramene se napojujeme opet na zelenou znacku (c.5600) a stoupame po ni az ke krizovatce s cervenou znackou pod Siprunem. Cesta vede zpocatku po asfaltu, priblizne po dvou kilometrech se meni v prijemnou lesni cestu (vpravo pramen) a cely tento usek (asi 3 km) se da jet i na kole. Pak ale nasleduje nesjizdne prudke stoupani a nad nim je stezka tak uzka a tak hluboko vyslapana v trave, ze se po ni neda jet ani po rovine. Teprve kousek pred krizovatkou s cervenou znackou se cesta rozsiruje a da se po ni jet. Na krizovatce (1360 m n.m.) odbocujeme doprava a po cervene znacce (c.0857) klesame do sedla k salasi a rozcesti se zlutou a modrou znackou. Kolo jede, ale neprijemne drnca na travnich drnech. Opacne (nahoru) je to nesjizdne. Od rozcesti sledujeme i nadale cervenou znacku. Traverzuje hreben hor Chabzdova a Vtacnik. Porad v podstate mirne klesa, ale je na ni spousta mohutnych korenu, ktere se mi ne vzdy dari prejet. Vystupuji-li z cesty blizko sebe balvany vyssi nez 10 cm, automaticky z kola slezam. Ani kratka, ale strma a sutovita stoupani, nejsou vzdy sjizdna. Celkove bych rekl, ze na asi 3,5 km dlouhem useku od rozcesti cervene, zlute a modre znacky v sedle u salase po Tlstou horu (1208 m n.m.), je nutno priblizne 1 km tlacit. Sjezd, ci spise smyk z Tlste hory na rovnejsi lesni cestu je skutecny zazitek. Pesina je prikryta dosti hlubokou vrstvou listi, ktere ukryva osamele balvany ci dokonce mala sutoviska, koreny a jine nerovnosti. Klesa skutecne strme a dlouho (delka cca 1 km, klesani cca 350 m!!). Po celou dobu tohoto sjezdu jsem mel stisknuty brzdove paky na maximum a dole jsem pak mel v rukach krece.

Od vysky 860 m n.m. klesa znacka po lesni ceste a jizda po ni je prijemna. Teprve zaverecny sjezd k prvnim domkum Ruzomberoku (484 m n.m.) je velmi strmy a ruce se mi opet zacinaji ozyvat. Znacka vede az k autobusove zastavce mistni dopravy. Tady moji pratele nastupuji na autobus do Bieleho Potoku a ja trasu pres Ruzomberok a pak podel ricky Revuce do Bieleho Potoku absolvuji na kole. Protoze podle informaci mistnich usedliku se da do Vlkolince dojit i po pesine vedouci udolickem severne od vrchu Horny diel, zkousim tuto cestu pouzit. Po chvili bloudeni v polich nad Bielym Potokom objevuji uzouckou stezicku a pokousim se po ni vyjet az do Vlkolince. Unava, horko a prudky svah v zaveru udoli mne vsak nuti posledni usek k vesnici vytlacit. Jsem opet ve vysce 700 m n.m..

Technicke udaje: delka sobotni trasy:32 km (teren 13 km, z toho tlaceno 3 km), prevyseni: + 1310 m, - 1090 m