V srpnu roku 1997 jsem se zúčastnil jako externí průvodce CK dvou zájezdů do Dolomit a k jezeru Lago di Garda. Přestože byly o těchto lokalitách v českých časopisech (např. Peloton, Cykloturista) již dříve různé informace publikovány, domnívám se, že jiný úhel pohledu a popis projetých tras zaměřený na obtížnost, povrch, převýšení, dobu jízdy a ujetou vzdálenost, může zájemcům o tuto oblast přinést nové podněty pro plánování jejich vlastních akcí. Protože jsem byl v popisované oblasti dvakrát po sobě, upravil jsem na základě zkušeností z prvního zájezdu některé trasy. V textu je proto popisována vhodnější varianta s upozorněním na negativa druhé trasy (psáno kurzívou). Popis tras je sice poměrně podrobný, ale i tak vám doporučuji vybavit se na cestu mapou v měřítku nejméně 1:50 000. Pro ty, kteří jsou schopni si číst popis tras a mapek v němčině, doporučuji nádherného průvodce od Elmara Mosera: 40 Touren am Gardasee, kterého v roce 1995 (4. přepracované vydání, ISBN 3-7688-0732-0) vydalo německé nakladatelství Delius Klasing (Siekerwall 21, D-33602 Bielefeld, Tel.: 0521 - 5590, Telefax: 0521 - 559113, e-mail: info@delius-klasing.de, a který stál v přepočtu přibližně 1300,- Kč. Podle současných (1/99) informací z www stránky tohoto nakladatelství byl tento titul nahrazen dvěma novými tituly (samozřejmě za dvojnásobnou cenu), které si můžete objednat i on-line. Jde o knihu Elmar Moser: Bike Guide 11/Gardasee 1, 50 Touren Gardasee Nord und Ost (DM 58.00 - ISBN 3-7688-1002-X) a knihu Elmar Moser: Bike Guide 12/Gardasee 2, 50 Touren Gardasee West (DM 58.00 - ISBN 3-7688-1001-1). Seznam všech knih výše uvedeného nakladatelství s bikovou tématikou by měl být TADY.
Levnější, avšak méně podrobní, jsou průvodci č. 1900 Gardaseeberge Nord (autor Claudio Kerschbaumer, ISBN 88-431-0018-1) a č. 1902 Gardasee Ost-West, které vydalo nakladatelství KOMPASS-Fleischmann Srl Gardolo - Trient v roce 1995.

Vzhledem k tomu, že většinu tras absolvovala velká skupina osob obého pohlaví s rozdílnou fyzickou kondicí i kvalitou kol (včetně trekkingových kol !), je výsledný celkový čas jízdy se započtením přestávek silně ovlivněn rychlostí toho nejpomalejšího účastníka (mnoho úseků slabší účastníci tlačili, tlačit kolo častěji museli i jezdci na trekkingových kolech). Spoustu času jsme taky strávili lepením nebo výměnou prasklých duší, fotografováním, jídlem a opalováním. Pro trénované jedince, kteří se během jízdy ani jednou nezastaví, by proto měl být vodítkem spíše můj čistý čas jízdy. Neodpustím si ještě jednu připomínku: v létě, když neprší, je i ve vysokohorských polohách Dolomit (nemluvě už o Lago di Garda) strašné vedro a na vápenci je vody málo. Vezměte si proto s sebou na túru dostatečné množství vody (min. 1 litr).

Sextenské Dolomity a skupina Cristallo - Monte Piano, sedlo Tre Croci (podrobný náčrtek prvních 4 tras ZDE)
Dolomity, skupina Cadini - chata Citta di Carpi
Sextenské Dolomity - chata Auronzo, sedlo Buelleljoch, chata Locatelli
Dolomity, skupina Fanes - chata Fanes, chata Pederu, chata Sennes
Dolomity, skupina Pasubio - Strada Degli Eroi a Strada de 52 galerie (orientační mapka druhých 4 tras ZDE)
Okolí L. di Garda - sjezd ze sedla Tremalzo
Okolí L. di Garda - chata Nino Pernici
Okolí L. di Garda - část trasy na Monte Velo

Další skvělé popisy tras najdete na webu www.kreuzberg.lt, díky pánové !

Náčrtek prvních čtyř popisovaných tras (Dolomity). Asfaltové silnice - plná čara, nezpevněné úseky - čárkovaná čára ( --- ), nesjízdná místa - //////, sedla - )(, chaty - čtvereček se stříškou, vrcholy - černý trojúhelník.

Orientační mapka čtyř tras v okolí Lago di Garda (včetně skupiny Pasubio).

Jeden z obtížnějších úseků na cestě k jižnímu vrcholu Monte Piano (2324 m n.m.), v pozadí skupina Cadini

Jedno z těžších míst na cestě do sedla Buelleljoch (2522 m n.m.)

Pohled od chaty Rif. Locatelli - Drei Zinnen Huette (2405 m n.m.) na vrstevnicovou stezku vedoucí ze sedla Buelleljoch

Serpentiny nad chatou Pederu (1548 m n.m.)

Před chatou Sennes (2126 m n.m.)

Odjezd z vesnice Tiarno di sopra (749 m n.m.), kde je možné se ubytovat v kempu Casavecchia (tel.: 0039/464/596184), v cca 11,00. Po státní silnici jihozápadním směrem, kolem přírodní rezervace a jezírka Laghetto d'Ampola (724 m n.m.), až ke křižovatce u chaty Rif. Ampola (740 m n. m.), kde je nutné odbočit kolmo doleva (jihovýchodně, na směrovce je nápis Passo di Tremalzo). Následuje 13-ti kilometrové stoupání po kvalitní asfaltce (sjízdné i pro autobus Karosa) do sedla Passo di Tremalzo (1665 m n.m., převýšení +935 m). Po cestě si lze nabrat vodu z pramene u Malga Tiarno di sotto ve výšce 1426 m n.m.. V případě deštivého počasí je možné využít k ohřátí chaty, nacházející se v závěru stoupání, nebo nejlépe chatu Rif. Garda (1702 m n. m., převýšení +37 m), která stojí na úplném konci asfaltového úseku stoupání (vedle parkoviště, na blízké loučce výuka paraglidingu, výhledy). Od chaty po šotolinové cestě stoupání severovýchodním směrem k nejvyššímu bodu trasy, k tunelu (Tremalzo tunel) vedoucímu pod sedlem Bocca di Val Marza (cca 1865 m n.m., stoupání +163 m). Po průjezdu tunelem následuje vyhlášený sjezd po šotolinové cestě do sedla Passo Nota (1198 m, sjezd -667 m, cca 35 protisměrných serpentin, 4 tunely). Dále stoupáme po lesní cestě (zn. č. 421) do sedla Passo di Bestana (1274 m n.m., převýšení +76 m). Pak cesta klesá do sedla Bocca dei Fortini (1243 m, sjezd -31 m; šotolina, četné zatáčky), pokračuje k útulku bez správce Rif. Baita B. Segala (1268 m n.m., převýšení +25 m). V útulku jsou volně k dispozici tekutiny i jídlo, předpokládá se ale, že každý kdo si je vezme, vhodí odpovídající částku do připravené pokladničky. Následuje stoupání po šotolinové stezce k vyhlídce u kopce P.ta di Mois (1280 m n.m., +12 m) a pak sjezd po stále více kamenitější a užší stezce na křižovatku cest do sedla Passo Guil (1209 m n.m., -71 m, sedlo není v terénu nijak označeno). Zde je nutno se držet stále rovně a pokračovat v jízdě východním směrem po zn. č. 422.
Není vhodné odbočit doleva nahoru na louku, odkud pak vede poměrně prudký terénní sjezd směrem ke vsi Pre (já jsem to bohužel trochu spletl, dva spolujezdci mi ujeli cca 1,5 km a cca 110 m dolů a spolu jsme pak zase museli vystoupat zpět do sedla: tj. navíc 3 km a sjezd -110 m, převýšení +110 m).
Správná cesta mírně klesá po úzkém kamenitém chodníčku (pozor, neodobočovat před sedlem doprava prudce dolů podle směrovky s nápisem Limone) na vyhlídku do sedla Roccolo di Nembra (1125 m n.m., sjezd -84 m), kde se otáčí o cca 140 stupňů doleva do protisměru a vede pak převážně po vrstevnici či mírným klesáním v strmém srázu, vysoko nad hladinou jezera Lago di Garda směrem na severovýchod. Pozor, nebezpečí pádu do hloubky v případě přepadnutí na pravou stranu kola. V jednom místě je kamenitý skok dolů, cca 50 cm vysoký, pro mne nesjízdný. Lidé trpící závratí by zde měli kola raději vést. Následuje krátký (pro mne nesjízdný) výšvih do sedla Passo Rochetta (1158 m n.m., +33 m) a v něm železná závora, kterou je možné objet zleva. Za závorou je nutné se dobře zorientovat, protože odtud dále vedou tři stezky v původním směru dolů a jedna stezka stoupající v protisměru ze sedla zpět. Správná je ta stezka, která je od kol nejvíce vyježděná. Z pohledu člověka stojícího se závorou za zády je to ta nejvíce vpředu vlevo (vede skoro na sever). Jde však o technicky náročný trialový, avšak nepříliš prudký sjezd úzkou stezkou mezi kořeny, kameny a vystupujícími skalkami. Kdo se na podobné kousky necítí, musí bohužel kolo cca 1,7 km tlačit. Trialový úsek se po čase připojuje na širokou šotolinovou lesní cestu v místě, kde se nacházejí rozcestníky (955 m n.m., -203 m). Zde je nutné změnit opět o cca 130 stupňů směr vpravo a mírně stoupat jižním směrem v souladu s rozcestníkem s nápisem Malga Palaer.
NEJEZDIT PODLE ŠIPKY S NÁPISEM PREGASINA (stezka vede nesjízdným srázem s četnými trialovými úseky a na závěr po velmi strmé betonové cestě ke kostelu ve vsi Pregasina; vím o tom, bohužel, opět na základě vlastní zkušenosti, takže je nutné tuto okolnost uvažovat při hodnocení čistého času a průměrné rychlosti).
Správná cesta po počátečním krátkém stoupání na kótu 965 m n.m. (+ 10 m) pak již dále pořád klesá podél polorozbořené samoty Malga Palaer až na rozcestí u vyvýšeniny (vyhlídky) Larici (881 m n.m., sjezd -84 m). Zde doporučuji odbočit z cesty doprava na úzkou pěšinu, vedoucí kolem opuštěných stavení až na vyhlídku Larici (908 m n.m., + 27 m), odkud se otvírají nádherné výhledy na jezero Garda a přilehlé města a vesnice. Po návratu zpět na cestu, pokračujeme poměrně prudkým sjezdem v mnoha serpentinách po jemné šotolině střídané s vybetonovanými úseky až do vsi Pregasina ke kostelu (550 m n.m., sjezd -369 m). Dále již vede úzká asfaltová silnička s četnými serpentinami (pozor na protijedoucí auta) až k vjezdu do nově vybudovaného tunelu. Kousek před tunelem je vhodné odbočit do protisměru doprava a po překonání závory pokračovat ve sjezdu po staré silničce, kde je vyloučen automobilový provoz. Pozor, asfaltový povrch je již na mnoha místech porušen a na cestu padá štěrk z okolních skal. Po této silničce mnoha serpentinami a tunely stále dolů (vpravo nádherné pohledy na jezero Garda a město Riva del Garda) až k další závoře. Po jejím překonání sjedeme ještě kousek dolů po staré silničce a vzápětí vjedeme na státní silnici, vedoucí doleva do Rivy (66 m n.m., sjezd -484 m). Pozor na silný automobilový provoz. Příjezd ke kempu Brione v 18,15 (mnoho fotografických zastávek a defektů).
Doba jízdy (jde o trasu s výše uvedenými nevhodnými úseky) včetně přestávek - 7 hodin 15 minut. Čistá doba jízdy dle mého cyclocomputeru: 4 hod. 2 min.. Ujeto 50,3 km (24,7 km asfalt, 24,9 km šotolina a těžký terén, 0,7 km pro mne nesjízdný trial). Průměrná rychlost 12,4 km/hod. Převýšení : a, jízda po asfaltu +973 m, -504 m; b, jízda v terénu +423 m, -1591 m. Celkem převýšení cca +1396 m, -2095 m.
Doba jízdy (správná trasa) včetně přestávek - 7 hodin. Čistá doba jízdy dle mého cyclocomputeru: 3 hod. 30 min.. Ujeto 47,0 km (24,7 km asfalt, 20,6 km šotolina a těžký terén, 1,7 km pro mně sjízdný trial). Průměrná rychlost 13,4 km/hod. Převýšení : a, jízda po asfaltu +973 m, -504 m; b, jízda v terénu +319 m, -1471 m. Celkem převýšení cca +1292 m, -1975 m.
Čísla značených cest odpovídají mapě Kompass 101 - Rovereto, Monte Pasubio; 1:50 000, rok vydání neuveden.
Poznámka: Část této MTB trasy je v průvodci Elmara Mosera (40 tras pro MTB v okolí Lago di Garda) nazývána "Tremalzo 1" a má číslo 7.

Odjezd cca v 8,00 z kempu Casavecchia, ležícího ve vsi Tiarno di sopra (749 m n.m.), východním směrem po státní silnici do vsi Bezzecca (688 m n.m., sjezd -61 m). Ve vesnici odbočka doleva nahoru do vsi Locca a dále, stále po státní silnici, do vsi Engusio. Za touto vesnicí (ale ještě před vsí Lenzumo) na první křižovatce doprava (podle šipky s nápisem Rif. Pernici) a na další křižovatce opět doprava na lesní asfaltovou cestu (auta mají vjezd povolen). Po této silničce mnohými serpentinami lesem poměrně strmě vzhůru až k prvním loukám (1372 m n.m., převýšení +684 m). Zde se asfalt mění na šotolinu (zn. 403) a cesta stoupá ke stavením na Malga Trat (poslední pitná voda !). Od chléva se cesta mění na lesní pěšinu a krátce strmě stoupá doleva. NEJEZDIT PO ZNAČCE VPRAVO - NESJÍZDNÉ. Správná stezka zleva objíždí malý hřbítek stáčí se o cca 180 stupňů zpět doprava, do původního směru a stoupá na křižovatku cest do sedla Bocca di Trat (1581 m n.m., převýšení +231 m). Odtud doprava (zn. č. 413) po šotolinové cestě k chatě Rif. Pernici (1600 m n.m., převýšení +19 m). Dále se cesta zužuje na cca 1m širokou stezku, povrch stezky je velmi skalnatý s četnými trialovými úseky (na některých místech pro mne nesjízdnými). Stezka mírně stoupá ve strmém svahu (lidé se závratí by zde měli kolo raději vést, hrozí hluboký pád dolů ze stráně v případě přepadnutí na levou stranu kola) až na křižovatku cest do sedla Bocca di Saval (1740 m n.m., převýšení +140 m).
Pro odlehčení tohoto suchopárného textu uvedu, co se nám na této exponované stezce stalo. Během stoupání po silnici směrem na Rif. N. Pernici nás lehce předjela trojice nabušených Italů. Jaké však bylo po čase naše překvapení, když jsme je na výše popisované exponované cestičce dojeli. Dva otrlejší jezdci vedli pěšky nejen svá kola, ale jeden i kolo svého třetího kamaráda a druhý vedl samotného třesoucího se a lehce zvracejícího jezdce, který zřejmě až teprve zde poznal, co je to závrať a strach z pádu v prudkém svahu.
Ze sedla Bocca di Saval stezka (zn. č. 413) dále pokračuje opět mírně vzhůru severovýchodním svahem, povrch je již lepší, cestu však ztěžují četné větve, zasahující do profilu stezky z boku. Nejvyšší bod stezky, který se nachází na severovýchodním hřebenu, vybíhajícím z vrcholu Cima Sclapa má 1791 m n.m. - převýšení +51 m. Z nejvyššího bodu stezka mírně klesá na křižovatku cest do sedla Bocca Dromaé (cca 1695 m n.m., sjezd -96 m). Následuje krátký sjezd (zn. č. 453) doprava po louce po nezřetelné cestě, ze které je nutno po cca 300 m ještě více zahnout opět doprava dolů. Odbočka (a celá další část cesty po louce) je typická tím, že je zde, zřejmě v důsledku jízdy na MTB, ve trávě vyryté koryto od brzdících kol a stezka je tudíž nesjízdná. Na kole se ale nedá jet ani poté, co stezka klesne k lesu, protože hluboké a úzké koryto se zde mění na sice širší, avšak velmi kamenitou až balvanitou cestu, kde je povrch tak vlhký a kluzký, že je obtížné zde kolo i vést. Tento nepříjemný a pro mne nesjízdný úsek je ze sedla Dromaé dlouhý cca 2,4 km a klesne se zde o celých 615 výškových metrů (do 1080 m n.m.). Následuje strmý sjezd po lesní hlinité cestě údolím Val di Dromaé k hřebčínu na severním konci obce Mezzolago (815 m n.m., sjezd -265 m), pak sjezd po asfaltce obcí až na státní silnici (668 m n.m., sjezd -147 m). Odtud doleva podél jezera Lago di Ledro přes vsi Molina di Ledro a Biacesa až k vjezdu do nového tunelu. Těsně před ním je nutno odbočit ze státní silnice doprava na starou silničku vedoucí mnoha serpentinami a tunely až do Rivy (66 m n.m., sjezd -602 m). Příjezd v cca 15,00.
Doba jízdy včetně přestávek - 7 hodin. Čistá doba jízdy dle mého cyclocomputeru: 3 hod. 9 min.. Ujeto 40,2 km (28 km asfalt, 9,7 km šotolina a těžký terén, 2,4 km pro mne nesjízdný trial). Průměrná rychlost 12,7 km/hod. Převýšení : a, jízda po asfaltu +684 m, -810 m; b, jízda v terénu +419 m, -361 m; c, sestup s kolem -615 m. Celkem převýšení cca +1103 m, -1786 m.
Čísla značených cest odpovídají mapě Kompass 101 - Rovereto, Monte Pasubio; 1:50 000, rok vydání neuveden.
Poznámka: Tato MTB trasa je ve známém průvodci p. Mosera nazývána "Rifugio Nino Pernici" a má číslo 32.

Odjezd z kempu Brione (tel.: 0039/464/520885) v Rivě (66 m n.m.) kvůli dešti až v 10,00. Severním směrem okrajem města po asfaltu, přes osady Alessandro, Grota, Canevini. Za osadou Canevini doprava po úzké silničce mezi sady a vinicemi. Na další křižovatce opět doprava až ke státní silnici, vedoucí po západním břehu řeky Sarca. Přes silnici (pozor na auta !) na šotolinovou cyklostezku vedoucí po břehu řeky a po ní doleva (na sever). Po cyklostezce do města Arco (známá lezecká oblast), po frekventované silnici městem a doprava na most přes řeku Sarca. Cca 50 m v přímém směru za mostem je vidět ulice (vedoucí na jihovýchod) bez automobilového provozu, po které je vhodné pokračovat přes vinohrady a sady do vsi Bolognano (146 m n.m., převýšení +80 m). Jinak po státní silnici vpravo. Po projetí vsí Bolognano na její jihovýchodní okraj (horní konec) se napojíme na státní silnici vedoucí do sedla Santa Barbara (1169 m n.m.). Po státní silnici stoupáme vzhůru až k první kolmé levotočivé zatáčce. Z ní odbočuje mírně vpravo přímo do kopce (po spádnici) betonová cesta (na křižovatce je též neznatelná dřevěná šipka s cyklistou a číslem 2). Po této betonové cestě chvíli stoupáme a pak, po zatočení doprava, jedeme téměř po rovině až do místa (180 m n.m., převýšení +34 m), kde beton přechází v šotolinovou cestu (povrch této cesty je velmi proměnlivý, jsou zde i místa kamenitá až balvanitá, vše jsem však vyjel, průměrný sklon stoupání je 13%). Následuje 6-ti kilometrové stoupání (od nadmořské výšky asi 600 m, by podle mapy, měla cesta vést po zn. č. 637, já jsem ji ale v terénu, vzhledem k nekvalitnímu značení a neprováděné obnově značených cest, neviděl; výhodný pro přesnou orientaci v terénu se zde ukázal výškoměr) ke kótě 910 m n.m., s mnoha serpentinami (téměř pořád nejlehčí převod, čistá doba jízdy cca 1,5 hod., na žádné křižovatce neodbočovat dolů, či na užší cestu).
Pro osvěžení uvedu zajímavost z tohoto výjezdu: jeden fyzicky zdatný klient jel tuto trasu na trekkingovém kole a poté, co mu již v prudkém stoupání nestačily převody, sesedl z kola a běžel bez viditelné únavy i s kolem vedle nás až nahoru.
Celé stoupání vede v listnatém lese, takže na výhledy musíte vždy odbočit kousek mimo cestu. Ve výšce 910 m n.m. odbočuje mírně nahoru doleva v protisměrné pravotočivé zatáčce trochu užší (a od kol méně projetá) stezka, kterou by se mělo jet (pokud chcete absolvovat trasu, nazývanou v průvodci p. Mosera "Monte Velo" s číslem 13, jako jsme to chtěli původně my). Protože však správná stezka po krátkém stoupání poměrně hodně klesá, a to se mi zdálo divné, vrátili jsme se zpět na křižovatku a jeli ještě dále doprava nahoru (z pohledu z Bolognana přijíždějícího bikera). V následující levotočivé zatáčce stojí chátrající stavení, dle mapy Malga Fiavei. Toto polozbořeniště by naše následovníky mělo jasně upozornit na to, že již jedou špatně. Nám to ale nikdo předem neřekl, takže jsme stoupali po kamenitém chodníku pořád vzhůru, až na další křižovatku, ležící přibližně ve výšce 1020 m n.m. Zde je nutno odbočit kolmo doleva. Kontrolou správného směru může být po několika metrech jízdy dřevěná šipka na levé straně stezky s nápisem M. Creino - S. Barbara, Ronzo-Chienis. Zde se nacházíme na části jiné trasy z průvodce p. Mosera, nazývané "Monte Stivo" s číslem 38. Po předchozím monotónním stoupání po kamení, je následující pasáž, kde se střídají rovinaté úseky, louže a kořeny s šotolinovými, kamenitými a blátivými výjezdy, poměrně atraktivní. Avšak po téměř dvou hodinách stoupání, to ocení jen ti opravdu fyzicky zdatní. Po 2,7 km se stezka stáčí vpravo do kopce a napojuje se na asfaltovou lesní cestu (1163 m n. m., převýšení +983 m). Po asfaltce kolmo doleva (na sever) až na křižovatku se státní silnicí v sedle Santa Barbara (1169 m n.m., převýšení +6 m). Pro nedostatek času do odjezdu autobusu se rozhodujeme ukončit dnešní akci sjezdem po silnici a nikoliv v terénu, jak to nabízí původně plánovaná trasa "M. Velo". Odbočujeme proto v sedle na státní silnici kolmo vlevo (na severozápad). Následuje dlouhý sjezd po perfektní asfaltce s minimálním automobilovým provozem, s mnoha serpentinami (nádherné výhledy do údolí řeky Sarca a k jezeru Garda) až do vesnice Bolognano. Odtud po stejné trase jako ráno jedeme zpět do Rivy (66 m n.m., sjezd -1103 m). Příjezd ve 14,30.
Doba jízdy včetně přestávek - 4 hodiny 30 min. Čistá doba jízdy dle mého cyclocomputeru: 3 hod. 6 min.. Ujeto 42,0 km (26,1 km asfalt, 15,9 km šotolina a těžký terén). Průměrná rychlost 13,5 km/hod. Převýšení : a, jízda po asfaltu +107 m, -1090 m; b, jízda v terénu +1056 m, -73 m. Celkem převýšení cca +1163 m, -1163 m.
Čísla značených cest odpovídají mapě Kompass 101 - Rovereto, Monte Pasubio; 1:50 000, rok vydání neuveden.