Myšlenka pořádat MTB závod mne napadla někdy během léta 1992. V květnu 92 jsem se totiž vrátil z tříměsíčního pobytu v daleké cizině, kde jsem neměl možnost jezdit na kole. Tento fakt, spolu s tím, že jsem si v listopadu 91 koupil nové kolo Scott Sawtooth a nestačil ho do odjezdu do zahraniči ještě ani pořádně projet, mne tak nažhavil na ježdění na kole, že jsem od příjezdu zpět domů trávil každou volnou chvíli v sedle a objevoval krásy lesnatého okolí Brna. Objevil jsem spoustu krásných cest a pěšinek a na těch nejlepších jsem začal jezdit častěji a později jsem si na těchto vybraných trasách začal i měřit čas. Pak byl již jen krok k tomu, pozvat k soupeření kamarády.

Jako nejbližší vhodný termín pro první ročník závodu (tenkrát šlo ještě o závod bezejmenný, který nebyl povolený příslušnými úřady) jsem si vybral státní svátek 28.10.92. Předpokládal jsem, že na jeden volný den (svátek připadl na středu) nikdo nepojede mimo Brno a navíc jsem tím chtěl vyjádřit svůj nesouhlas s přibližujícím se rozdělením Československa. Trať jsem vyznačoval pouze barevnými krepovými fáborky pověšenými na větve stromů, a protože to bylo časově dost náročné, poprosil jsem potenciální účastníky závodu o pomoc. Start byl domluven na určitou hodinu a čas jízdy si měl každý změřit sám na hodinkách. V určenou hodinu jsme byli na startu pouze dva, Milan Čech na ATB Velamos a já na Scottu. Další kamarádi, kteri mi přišli pomoci vyznačit trať (P.Ch., J.V., M.R.) nakonec vůbec nejeli. Bylo odporné dušičkové počasí, trať byla blátivá a fyzicky velmi náročná. Do cíle jsem přijel první (předposlední) já v čase 2 hodiny 28 minut. Milanův čas si již nepamatuji. První ročník se jel na jednom okruhu dlouhém asi 30 km, který vedl od královopolského nádraží do Útěchova a zpět.

Protože jsem měl problémy vyznačit jen s několika pomocníky tak dlouhou trasu, rozhodl jsem se v druhém ročníku (1993) pro okruh Královo Pole - Soběšice, dlouhý jen 15 km. Tento okruh se však měl jet dvakrát, tedy celkem opět 30 km. Protože jsem tenkrát učil na vysoké škole, pozval jsem na závod také své studenty a výsledek se dostavil. Druhého ročníku v roce 1993 se závodu zůčastnili již tři jezdci: já, můj tehdejší student Radim Vráblík a jeden jeho kamarád, jehož jméno si nepamatujeme. Protože nás bylo málo a chtěli jsme si ještě někam vyjet na vyjížďku, jeli jsem závod jen na jedno kolo (15 km). První byl ten "bezejmenný" účastník, druhý dojel v závěrečném "spurtu" 2 metry za ním Radim a já jsem dojel třetí = poslední. Výsledné časy jsme již zapoměli.

Třetí ročník v roce 1994 se jel opět na patnáctikilometrovém okruhu Královo Pole - Soběšice. Opět jsme jeli jen dva jako v roce 1992 - Milan Čech a já. A opět jsme jeli jen jedno kolo (15 km). Zajímavostí je, že Milan absolvoval závod na silničním Favoritu s tlustými plášti (ATB Velamos mu již dříve ukradli) a protože neznal trať, jel jsem tak, aby mne pořád viděl. To se mi ale vymstilo při závěrečném "spurtu" do cíle, který byl v tomto ročníku vyjímečně na silnici, a Milan mi na silničce lehce ujel a zvítězil. Výsledné časy si již nepamatujeme.

Čtvrtý ročník v roce 1995 mám natočený na videu, takže je jednoduché si vzpomenout. Díky větší propagaci závodu mezi mými studenty se postavil na tradiční 15-ti kilometrovou trať Královo Pole - Soběšice neuvěřitelný počet startujících, celých xx. Tentokrá se jela 2 kola (30 km) a přes četná bloudění vyhrál Jaroslav Urban v čase 1 hod. 48 min. xx vt. Závodu se opět zůčastnil Milan Čech na silničním Favoritu s tlustými pneumatikami a dojel xz-tý v čase 2 hod. xx min. xx vt. Zajimavostí tohoto ročníku byla účast ing. Žáka (šéfa firmy Idea Sport - kola Amulet), který náhodou potkal závodníky, připojil se k nim a absolvoval téměř celý okruh. Navíc mu praskl řetěz v blízkosti výskytu kameramana závodu, takže vlastním unikátní záběry jak si nýtuje řetěz......
Pořadí v cíli bylo: kdy jsv okolí Brna pravidelně Muldu pořádám již od roku 1992. Pojmenování " Soběšická mulda" vymyslel můj známý a první účastník závodu (kromě mně) Milan Čech, který jel první ročník na ATB Velamos (pak mu ho někdo ukradl, takže v dalších letech závodil na silničním Favoritu s tlustými pneumatikami). Inspirovalo ho k tomu jedno poměrně obtížné místo na trati, kde se překonává úzké a hluboké údolíčko (hloubka asi 2m, šířka 4 m) , které leží na dohled od prvních domků vesnice Soběšice (nyní součást městské části Brno-sever). Zpočátku jsem závod pořádal bez řádné propagace a bez povolení, jen pro své kamarády a známé. Mohl jsem si tudíž dovolit vést trasu několikrát přes veřejné komunikace. V roce 1996 se jel v Brně pohárový závod MTB, který na krátkém úseku kolem "muldy" kopíroval trasu "mého" závodu. Jeho jeden okruh byl velmi krátký (5 km), ale vedl téměř celý po nezpevněných lesních cestách a stezkách (96%) bez automobilového provozu. Uvědomil jsem si, že na tak krátké trase se při vytyčování svého závodu ještě méně "nadřu" a přitom se téměř nemusím bát střetu závodníků s automobilem. Své sehrál i fakt, že kamarádi se závodu nezůčastňovali, a pořádat takovou náročnou akci jen pro pár lidí, mne přestávalo bavit. Protože jsem v té době učil na vysoké škole, řekl jsem si, že o závodě dám vědět svým studentům, požádám o spolupráci Ústav tělesné výchovy naší univerzity (zapůjčení plastových fólií a startovních čísel), umístím několik pozvánek do cykloobchodů a trasu okopíruji z pohárového závodu. Vliv "masívní" propagace se dostavil, přišlo asi 18 závodníků, včetně dvou pozdějších spolupořadatelů a jelo se opět 30 km (6 okruhů). Pozdějším spolupořadatelům se závod tak zalíbil, že když jim další rok v létě 1997 ukradl někdo na Ukrajině kola, nabídli mi, že mi místo závodění pomohou závod organizovat. Chtěli ale, aby reklama byla opravdu mohutná a přišlo co nejvíce normálních amatérských cyklistů. Požádal jsem tedy poprvé o oficiální povolení závodu správce lesů kde se závod jezdí a kupodivu jsem ho dostal. Udělali jsme tedy rozsáhlou reklamní kampaň, rozšířili počet kategorií (vymysleli jsme lehčí okruh i pro mládež) a nabídli závodníkům i možnost startovat na poloviční vzdálenost (15 km), protože tradiční délka závodu (30 km, 1000 m převýšení) je přece jen pro netrénované jedince trošku náročná. Přibližně takto dlouhý (32,6 km) byl v roce 1996 pohárový závod žen a vítězná Katka Neumanová ho jela na absolutně suché trati za 1 hod. 34 min., což u netrénovaných jedinců (mužů) znamená v blátě, které v termínu "Muldy" (3. neděle v říjnu) často bývá, čas kolem 2 hod. 10 min. a u netrénovaných žen čas ještě delší. Výsledkem byl (pro nás) neuvěřitelný počet startujících v roce 1997 - 150. A účast nadále roste (1998 - 220, 1999 - 260), takže se pomalu začíná dostávat k limitu propustnosti tratě. Nás však zájem veřejnosti velmi těší a tak snad na shledanou v neděli 15.10.2000. Rekordy Muldy: Nejrychlejší čas na suché trati, 30 km, muži - Petr Matula, 1 hod. 17 min. 42 vt. (1999) Nejrychlejší čas na suché trati, 15 km, muži - Milan Šustek , 38 min. 55 vt. (1997) Nejrychlejší čas na suché trati, 15 km, ženy - Jana Vlčková, 46 min. 37 vt. (1999, vyhrála však i v r. 1997 a 1998) Nejpomalejší čas na blátivé trati, 30 km, muži - 2 hod. 20 min. (1998) Nejpomalejší čas na blátivé trati, 15 km, muži - 1 hod. 41 min. (1998) Nejpomalejší čas na blátivé trati, 15 km, ženy - 1 hod. 40 min. (1998) Hlavní pořadatelé: Zdeněk Bartoš, Jan Strejček, Miroslav Borkovec, Jan Hradil, Pavel Strejček, Milan Antonovič. Napsal 15.11.99 Zdeněk Bartoš, e-mail: zbartos@mail.cz