Délka trasy: 75,7 km, nezpevněný povrch 53,7 km - 71 %, asfalt 22 km - 29 %. Převýšení +1788 m, - 1788 m, čistá doba jízdy 5 hod. 29 min..
Ubytování: kemp v Heřmanicích v
Podještědí (severně od Jablonného v Podještědí),
pan Dozovec, 0424/95216
Mapa: Lužické hory, č. 14, 1:50
000, vydal KČT, 1994
Větší část trasy popisované v tomto článku leží na území Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Lužické hory. Tato CHKO byla vyhlášena v roce 1976 a rozprostírá se na ploše 267 km2. Jde o oblast přírodovědně cennou, kde lidská činnost harmonicky dotváří přírodní prostředí. Svrchnokřídové kvádrové pískovce jsou tu často prostupovány tělesy odolnějších vulkanických hornin (znělec, trachyt, čedič), jejichž odkryté části tvoří výrazné dominantní hory, které dodávají většinou zalesněné krajině pohledovou pestrost a turistickou zajímavost. Zemědělsky méně využívaná krajina je nenásilně oživena menšími obcemi a osadami, v nichž se dochovaly cenné památky místní lidové architektury lužického typu (dřevěné obvazcové stavby). Naopak uměle sem byli v roce 1907 vysazeni kamzíci, kteří vás mohou překvapit například v oklí vrcholu Klíč. Severně od CHKO Lužické hory, za státní hranicí ve SRN, můžete navíc navštívit velmi pěknou CHKO Zittauer Gebirge (doporučuji zejména pískovcovou oblast mezi lázněmi Jonsdorf a Oybin).
31.5.97, sobota, kemp Heřmanice v Podještědí (360 m n.m.). Po zdařilé oslavě z předešlého dne, odjíždíme z kempu až kolem desáté. Nejdříve jedeme vesnicí bez značky po silnici směrem na Jablonné, na konci obce odbočujeme doprava na polní cestu, po které jedeme až na žlutou značku (připojujeme se poblíž samoty Kunratické Domky). Po žluté doleva podél potoka, kolem rybníku Valcha, na závěr po asfaltce městečkem Jablonné k rozcestí značených cest (310 m). Zde odbočujeme doprava po zelené značce. Zpočátku jde o nepříjemně zarostlou a blátivou stezkou podél Panenského potoka do samoty Františkov (asi je lepší jet po souběžné silnici). Z Františkova je již cesta lepší a vede přes železniční trať, polemi podél Valtinovských rybníků do lesa. Přes les se střídají příjemné úseky po nezpevněných lesních cestách s úzkými stezkami, které již ze stran pomalu zarůstají. Odměnou za v houštinách odřené lokty je ale výjezd do sedla (410 m) poblíž Kovářského vrchu (461 m n.m.), odkud je opravdu velice pěkný výhled do okolí. Následující sjezd ze sedla po polní cestě je natolik strhující, že přehlížíme z cesty doleva odbočující zelenou značku a řítíme se dolů bez značky přímo po spádnici až na asfaltku ve vesnici Kunratice (320 m). Následuje nezáživný úsek vesnicí až ke křižovatce silnic u Cvikovského rybníka. Protože máme jen starou mapu v měřítku 1:100 000, omylem zde odbočujeme na polní cestu doleva k rybíku. Po chvíli cesta končí a my se probíjíme zarostlými mokřinami podél rybníka s koly vedle sebe. Cestu nám naštěstí zahrazuje potok, takže se škrábeme doprava na skalnatou pískovcovou vyhlídku Dutý kámen (379 m). Jde o přírodní památku - skalní blok tvořený až třímetrovými tzv. kontaktními sloupky, které vznikly na styku sopečného magmatu s usazeninami pískovce při třetihorní sopečné činnosti. Poblíž ve skále je vytesán reliéf německého básníka Theodora Körnera. Zde opět nalézáme ztracenou zelenou značku a jedeme po ní, nejdříve kousek lesem a pak po frekventované silnici, až do Cvikova, kde je možnost občerstvení.
Z tohoto městečka lze jet dále po dvou zelených značkách, my se vydáváme směrem na Nový Bor. Po krátkém kličkováni v ulicích Cvikova vjíždíme do lesa (400 m) kde se záhy dostáváme na písčitou stezku v krásné a tajuplné části, poeticky nazvané "Údolí samoty". Pro nás Brňáky, odkojené vápencovým Krasem ležícím nalevo od Svitavy a granodioritem napravo od Svitavy, jde o opravdu nevšední zážitek. Kola se střídavě propadají do písku až po ráfek, nečekaně jdou do smyku a nepřirozeně těžce mění směr. Bohužel písek u Panenské skály (310 m) po cca 2 kilometrech jízdy mizí a dál pokračuje jen klasická lesní nezpevněná cesta. Jedeme stále po zelené značce podél Havraních skal až ke křižovatce s modrou značkou (360 m), po které odbočujeme doprava nahoru. Po chvíli přejíždíme velmi rušnou silnici Cvikov - Nový Bor (390 m), pak trať a již stoupáme k rozcestníku (590 m) stojícímu v sedle pod vrcholem Klíče (759 m). Klíč je výrazný osamocený znělcový suk, z jehož holého skalnatého vrcholku je vynikající kruhový rozhled. Vrcholová kupa je přírodní rezervací (teplomilné doubravy, glaciální relikty, svislá až převislá skalní stěna nad suťovým polem). Závěr stoupání je velmi strmý a kamenitý, takže kola musíme tlačit. Sjezd od rozcestníku po modré značce je velmi kamenitý. Následuje přejezd silnice a opět klesáme až ke Svorskému rybníku (500 m). Zde se dostáváme na lesní asfaltovou cestu, po které jedeme asi 2,5 km až do výšky cca 630 m n.m.. Tady asfaltku opouštíme doprava nahoru po lesní cestě (po modré značce), stoupáme do výšky cca 650 m n.m., a pak traverzujeme kopec Velký Buk (735 m) v jeho západním svahu. Po traverzu následuje další sjezd, v závěru po lesní asfaltce, až na silnici Svor - Jiřetín p. Jedlovou. Po silnici jedeme jen krátce k rozcestníku hájenka Nová Huť (552 m). Odbočujeme doleva po zelené značce po lesní cestě, stoupáme opět do výšky asi 620 m n.m. a pak traverzujeme čedičová skaliska Jelení kameny. Z traverzu sjíždíme strmým sjezdem k železniční stanici Jedlová (550 m). Od nádraží vede zelená a žlutá značka doprava. Chvíli jedeme po pěkné šotolinové cestě, pak ale společně se zelenou značkou cestu opouštíme (560 m) a začínáme strmě stoupat (průměrně 12% !) po úzké stezce asi 500 m, až na tutéž šotolinovou cestu, ale o 60 výškových metrů výše (620 m). Od nutnosti sesednout v nejprudší části stezky v závěru stoupání z kola mne zachraňuje jen citlivá jízda ve stoje a "kašpárkovský" převod 20/28. Po cestě stoupáme i dále až k rozcestníku značených cest (655 m), kde odbočujeme doleva po červené značce. Poměrně prudké stoupání po kamením zpevněné cestě končí až na vrcholu hory Jedlová (774 m) u restaurace. Hora Jedlová je mohutná znělcová kupa, která má spodní třetinu z pevného pískovce. Je to třetí nejvyšší hora Lužických hor. Na vrcholku je přístupná kamenná rozhledna (vysoká 23 m), postavená v roce 1891. Stojí zde i pomník básníka Friedricha Schillera s balvany hornin z 19 okolních měst a obcí. Po vynikajícím obědě ve zdejší restauraci a nezbytných pivech se vydáváme dále.
Po stejné cestě kterou jsme přijeli nahoru, sjíždíme nyní zpět k prvnímu rozcestníku (655 m) a u něho odbočujeme doleva po zelené značce. Na dalším rozcestí zatáčíme vlevo na červenou značku a po té klesáme do osady Jedlová (532 m). Vzápětí odbočujeme doleva do lesa a asi po 300 m zase z cesty doprava na lesní stezku. Sjezd je dosti kamenitý, takže si ho s pevnou vidlicí nemohu dostatečně vychutnat. Následuje blátivý rovný úsek kde přejíždíme dva potůčky, ale za chvíli opět "fičíme" dolů až na lesní asfaltku. Po asfaltce (a stále po červené) klesáme na státní silnici a na ní doleva bez značky až k prvním domkům vesnice Horní Chřibská (410 m). Těsně před mostkem přes Chřibskou Kamenici odbočujeme doleva na šotolinovou cestu a stoupáme k hrázi vodní nádrže Chřibská (440 m). Zde nás ale zastavuje plot chránící nádrž pitné vody před nežádoucími návštěvníky. Vracíme se tedy zpět k státní silnici (410 m) . Těsně před ní odbočujeme doleva na lesní stezku, po které stoupáme bez značky přes chatovou osadu a pak lesem směrem ke kopci Na výšině (519 m). Jihovýchodně od tohoto vrcholu přijíždíme do sedla (485 m) a odbočujeme doleva na neznačenou šotolinovou lesní cestu, po které vyjíždíme až na červenou značku a lesní asfaltku (555 m) východně od vrchu Malá Tisová (595 m). Tady odbočujeme doleva a po červené značce jedeme k železniční stanici Jedlová (550 m). Následující krátká část trasy ze stanice Jedlová na sever, je stejná jako před několika hodinami. Jedeme po zelené a žluté značce až k místu, kde zelená značka pokračuje rovně a opouští šotolinovou cestu. My zde uhýbáme vpravo bez značky (žlutá značka odbočuje vlevo) a sledujeme šotolinovou cestu až ke zřícenině hradu Tolštejn (670 m, vyhlídka). Tolštejn je rozsáhlá zřícenina stojící na znělcovém dvojitém suku. Hrad založili Vartenberkové v polovině 13. století. V roce 1642 hrad dobyli a zapálili Švédové a ten pak již nebyl obnoven. Od zříceniny jedeme již po červené značce. Pár metrů po asfaltce a pak nečekaně dolů kolmo doprava na louku. Poměrně prudký sjezd končí na státní silnici v osadě Lesné (435 m). V místní hospodě dokupujeme další "kalorické bomby" a po červené přejíždíme silnici a Lesenský potok k úpatí dalšího náročného stoupání. Lesní stezka, po které jedeme, je skutečně velmi strmá, takže po chvíli vyčerpán sesedám z kola a až na konec stoupání do výšky 650 m n.m. kolo tlačím. Po dalším doplnění energie jsem schopen jakž takž pokračovat po červené značce dále. Naštěstí jedeme kousek po rovině a po asfaltové lesní cestě. Křižujeme modrou značku a u lokality Ptačinec sjíždíme z asfaltky na lesní stezku. Za okamžik se dostáváme na státní hranici se SRN a po ní, a po německé modré značce, začínáme stoupat na nejvyšší vrchol Lužických hor, na Luž (793 m). Asi 500 metrů před vrcholem odbočujeme z modré značky doprava a bez značky stoupáme velmi strmě po širší kamenité cestě na vrchol. Velmi brzy sesedám z kola a tlačím, postupně se přidává i většina spolujezdců. Z vrcholové plošiny znělcového hřbítku je vynikající kruhový výhled, který umocňuje zapadající slunce. Jinak je prostředí neútulné, což způsobují rozpadající se zbytky budov bývalé chaty (první hostinec postaven v roce 1823, poslední vyhořel roku 1943), a retranslační stožár.
Odměnou za útrapy tohoto posledního velkého stoupání je nám sjezd po červené značce do osady Myslivny. V četných serpentinách se řítíme po kamenité stezce o cca 140 výškových metrů níže (asi v polovině sjezdu je studánka). Z osady Myslivny (653 m) sjíždíme po asfaltce do osady Horní Světlá, kde na východ (doleva) odbočuje jedna červená značka a na jih (rovně) vede ta, po které jedeme. Ještě pár metrů po asfaltu (575 m) a pak kolmo vlevo dolů do lesa. Lesní stezkou sjíždíme až k Hamerskému potoku (460 m). Za potokem odbočujeme vlevo a bez značky jedeme po lesní cestě až k samotě Hamr, kde se napojujeme na žlutou značku a sjíždíme po ní podél Hamerského potoka až do osady Mařeničky (360 m). Tento úsek podél potoka je velmi romantický, stezka je úzká, technicky náročná, v něktrých místech je nutno kolo i přenášet. Z Mařeniček je již cesta jasná: po státní silnici do hospody v Mařenicích (příjezd v cca 20:00) a po regeneraci sil zpět do chatek v kempu v Heřmanicích.