Východní část hlavního hřebene Beskyd na MTB
Zdeněk Bartoš

Poslední změna: 27.12.03

(část níže uvedeného textu byla otištěna v časopise Velo č. 5/99)

Barevný podélný profil trasy (33 kB) najdete TADY.

Délka trasy: 43,5 km, nezpevněný povrch: 41,0 km - 94,3 %, asfalt: 2,5 km - 5,7 %, převýšení: + 1546 m, - 1221 m, předpokládaná doba jízdy s přestávkami: 9 hodin.

Literatura: Ing. Pavel Procházka, Ing. Bohumil Damek: Beskydy, Alpy Lysá n. Labem & TriCo Rožnov p. Radhoštěm, 1992 (bohužel asi rozebráno, jde o jeden z mála dílů, dnes zřejmě nepokračující, skvělé edice MTB průvodců - v průvodci bylo stručně popsáno 19 tras včetně hlavního hřebene, byly tam černobílé podélné profily s vyznačením povrchu trasy, celková délka trasy v km a celkové převýšení)
Mapy: KČT 1:50 000 č. 97 - Slezské Beskydy a Jablunkovsko - 1998, č. 96 - Moravskoslezské Beskydy - 1998, a č. 95 - Javorníky západ - 1998

Je květen, konečně se trochu oteplilo, na hřebenech našich vysokých hor většinou už roztál sníh a na vhodných lokalitách začínají kvést evropské orchideje - vstavače. Přichází období, kdy je vhodné vyrazit na nějaký náročný přejezd. Pojďme se tedy podívat do Beskyd. Většina tohoto pohoří leží v Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Beskydy (na slovenské straně na ni navazuje CHKO Kysuce) , která je svou rozlohou 1160 km2 největší v ČR. Téměř 70 % plochy je pokryto převážně smrkovými lesy. Původní lesy byly však jedlobukové. Jejich zbytky se nám dochovaly většinou již jen v přírodních rezervacích (např. Mionší, Salajka, Mazák). Ačkoliv civilizačními změnami byly dotčeny i zemědělské pozemky, přesto zde najdeme ještě poměrně značné plochy původních ekosystémů typických lučních společenstev. Ta nejzachovalejší se chrání ve zhruba 20 chráněných územích. Do zdejších lesů byl vysazen rys ostrovid a ze Slovenska sem občas přejde medvěd hnědý. Sem tam se mluví i o výskytu "krvelačných" vlků, ale tento údaj jde spíše na vrub u nás zakořeněného syndromu "Červené Karkulky". I když je celý hlavní hřeben pod horní hranicí lesa, v důsledku valašské kolonizace (17. stol.) byly některé jeho vrcholové partie odlesněny pro pastevecké účely, a ještě dnes tak můžeme z mnoha vyhlídkových míst hřebene (např. Bílý Kříž, Bobek, Hluchanka, Beskyd, Benešky, Soláň) obdivovat okolní krajinu.

Naproti tomu geologická stavba pohoří může v dešti (či po něm) ježdění v Beskydech značně zkomplikovat. Jde totiž o tzv. flyšové území charakteristické, mimo jiným, střídáním jílovitých hornin (špatně propustných pro vodu) a pískovců. Tam, kde se jíl dostává na povrch zalepí pneumatiky téměř neodstranitelnou vrstvou bláta. Tam kde je jíl pod povrchem, dochází často k podmáčení svrchní vrstvy půdy - jezdíte ve vodě. A tam kde je (zvláště na svahu) jíl pod povrchem, na povrchu je pískovec a svrchní humusová vrstva půdy je stržená např. kvůli intenzivnímu brždění kola, dochází během deště vzhledem ke špatnému vsakování vody a lehké erozi pískovce k masívnímu odnosu půdy a vzniku erozních rýh a strží. Dochází tedy k ekologickým škodám a to by nemělo být cílem návštěvníků CHKO. Nakonec normální je přece nebrzdit, ne ? Jenomže když nebrzdíte, můžete zase lehce srazit nic netušícího chodce, který vás uslyší, až když budete těsně u něj a nemůže vám proto včas uhnout. Řešení je celkem jednoduché: tam kde byste museli při sjezdu brzdit smykem, kolo raději veďte vedle sebe. Jak se ale dočtete v následujícím textu, při přejezdu hlavního hřebene Beskyd, vám taková "potupa" nehrozí:

Frýdek - Místek , sobota ráno, 15.5. 1993. Váhavě opouštím vyhřátou postel. Bohužel vlak, který mne má dovézt do Českého Těšína na sraz s kamarády cestujícími z Brna, nepočká. Rychle se oblékám, krátce se loučím a spěchám na nádraží. V Českém Těšíně přestupuji do vlaku s kamarády a za chvíli jsme v Mostech u Jablunkova (510 m n.m.). Nádražní restaurace je otevřená a jakousi magickou silou nás přitahuje k sobě. Vyrážíme tedy asi o hodinu později (cca v 11:00), zato náležitě posilněni místním pivem. Držíme se červené značky (Při své poslední návštěvě těchto končin, jsem s hrůzou zjistil, že barva značky, uvedená v tomto textu podle výše citovaných map KČT, neodpovídá skutečnosti. Bohužel si již nepamatuji, jaká barva, a kde, byla v terénu jinak. Pokud to někdo víte, dejte mi prosím vědět.), která nás povede celý den (kromě posledního krátkého úseku), a stoupáme velmi strmě mezi chatami do lesa, kde přejíždíme zpevněnou lesní cestu (na výše uvedené mapě KČT č. 97 jsou již zakresleny doporučené MTB trasy, a to velmi kvalitně, včetně vhodných zemních cest a stezek; z mapy vyplývá, že na hřeben se lze nejpohodlněji dostat právě po vzpomínané lesní cestě, a to sice odbočením ze značky doleva, na jih). Následuje dlouhé prudké stoupání lesem po kamenité stezce (občas pro mne nesjízdné) k chaloupkám samoty Kýčera (pitná voda). Po chvíli opět křižujeme lesní cestu (pokud se stoupá po ní, je zde možné se opět napojit na červenou značku) a kolem chaty Skalka vyjíždíme na zpevněnou hřebenovou cestu. Stále po červené kolem vleků vpravo, chaty Severka vlevo až k chatě Tetřev (940 m), kde se občerstvujeme. Od chaty stoupáme nejdříve po zpevněné cestě (výhledy), později strmě lesem kamenitou cestou až na Velký Polom (1067 m) - výhled.

Poznámka: asi 1 km před Velkým Polomem se značka (a naše trasa) dostává na státní hranici mezi ČR a Slovenskem, podél které pak vede (a mnohokrát ji také křižuje) až k hraničnímu přechodu Bumbálka. Občané ČR a SR s platnými doklady (OP či pas) mohou hranici po značce překračovat i mimo hraniční přechody, cizinci však nikoliv !

Kvalitu našich neodpružených "biků" (málokdo z tehdejších účastníků tohoto přejezdu má ještě svůj původní stroj) důkladně prověřuje technický kamenitý hřeben (vedoucí z V. Polomu) a poté prudký sjezd (pro mnohé nesjízdný) do sedla Muřinkový vrch (940 m), kde na malé louce stojí kaplička z roku 1910. Po severních svazích hřebene traverzujeme lesem Burkov vrch a Čuboňov až k rozcestí pod Malým Polomem (955 m). Zde potkáváme první "bikery", kteří sem zřejmě dorazili po modré nebo po zelené značce ze severu. Po severních a západních svazích objíždíme lesem vrchol Malého Polomu a obtížným podmáčeným terénem stoupáme zpět na hřeben. Přes Polomku (983 m) pak převážně klesáme lesem (s četnými pasekami) až k hotelu Bílý Kříž (900 m) - výhled. Hlad a žízeň nás žene dovnitř. Přes mimosezónní období nás kupodivu nikdo nevyhazuje a tak si zde dáváme oběd i pivo (v současnosti údajně mimo provoz). Se znatelně ztěžklýma nohama pokračujeme dále po hřebeni přes vrch Súlov, odkud prudce klesáme lesem kamenitou cestou pak mírněji loukami k osamělým stavením osady Vjadačka a do sedla (685 m). Před vjezdem do zpět do lesa míjíme hotel Doroťanka a začínáme strmě stoupat na vrch Čuďácká (827 m). Za propocená bavlněná trička (kdo tenkrát věděl u nás o polypropylenu) jsme odměněni příjemným, asi 1,5 km dlouhým sjezdem loukami podél horských stavení do sedla. Ještě jeden krátký výšvih a již jsme v sedle Konečná - Baraní (710 m), kde křižujeme státní silnici. Přejíždíme podél celnice, míjíme hotely Pod Konečnou a Na Baraní a velmi prudkým stoupáním se dostáváme zpět na hřeben do výšky asi 850 m n.m..

Dále jedeme pěkným mírně stoupajícím travnatý hřebenem s dalekými výhledy a občasnými chaloupkami až na vrch Bobek (871 m), špičkový to vyhlídkový bod. Slunce se pomalu kloní k obzoru a mění svoji barvu ze žluté na oranžovou a fialovou. Příjemný větřík chladí naše rozpálené tváře a my tiše stojíme a pozorujeme tu krásu kolem sebe. Čeká nás ale ještě dlouhá cesta, a tak po chvíli opět nasedáme na kola a sjíždíme do dalšího sedla. Po několika metrech vjíždíme ze sedla do lesa a dlouze stoupáme na vrch Lukavice (898 m). Dolů sjíždíme lesem, kolem samoty na malé loučce a zase lesem až do sedla Hluchanka (765 m), kde se nám opět otevírají krásné výhledy z hřebenových luk posetých kouzelnými dřevěnými chaloupkami. Ve směru naší další cesty se hrozivě tyčí vrch Polanky (881 m), ale naštěstí ho objíždíme úvozovou cestou lesem zprava až do travnatého sedla (825 m). Hřebenem, kde se střídají louky a les, pak postupně stoupáme na vrch Korytovo (881 m). A konečně další sjezd, ale jen krátký. Zato přijíždíme do sedla k hotýlku Kmínek (845 m), kde je možné se občerstvit. Kousek dále a výše míjíme hotýlek Sněžná, vyjíždíme na vrchol (885 m) krátkého hřebínku a z něj krátce klesáme do travnatého sedla k osadě Smutníky (845 m). Z posledních sil vyjíždíme prudké stoupání na vrch Beskyd (900 m),


Beskydy - pohled z hlavního hřebene (červená značka) z vrchu Beskyd (900 m n.m.) na sever. V pozadí uprostřed Lysá hora (1323 m n.m.), vpravo Travný (1203 m n.m.) - (foto 30.8.03 - David Samuels)


Beskydy - pohled z hlavního hřebene (červená značka) z vrchu Beskyd (900 m n.m.) na sever. V pozadí vlevo Lysá hora (1323 m n.m.), vpravo Travný (1203 m n.m.). Povšimněte si loga el. konference Velo na temeni zelenkavé přilby (foto 30.8.03 - David Samuels)


Beskydy - pohled z hlavního hřebene (červená značka) z vrchu Beskyd (900 m n.m.) na severovýchod (foto 30.8.03 - Ami Samuels)

kde u Masarykovy chaty začíná zpevněná lesní cesta.

Protože se již pomalu stmívá, využíváme mírného klesání k rychlé jízdě. Po chvíli přijíždíme k hotelu Bumbálka (860 m) a vzápětí jsme již na státní silnici. Před celnicí ještě přemlouvám kamarády abychom jeli k chatě Třeštík ještě kousek po hřebeni, ale můj návrh se nesetkává s pochopením. Proto se odděluji, podél celnice přejíždím na druhou stranu silnice a po červené značce vyjíždím na vrch Trojačka (939 m) k rozcestníku značených cest. Tady konečně opouštím hraniční hřeben a červenou značku, po které jsme od rána jeli, a odbočuji kolmo doprava po žluté značce. Jedu téměř po rovině k vrchu Čarták (952 m), na kterém stojí telekomunikační věž s rozhlednou. Odtud poměrně prudce klesám kolem hotelu Sůkenická až k turistické ubytovně Třeštík, kde máme objednán nocleh. Kamarádi jsou již tady (jeli po silnici). Je asi 20:00. Pan vedoucí nám ochotně otevírá garáž, kam si schováváme svoje dvoukolové poklady (pamatuji si, že to byl tenkrát ještě Anlen + Sh 200, 2 x Velamos, Olpran + Sh 200, Scott + Sh 300, jen Petr měl asi již svého hliníkového Checker Pig-a) a jdeme se ubytovat. Následuje vydatná večeře a nezbytné pivo. Spát jdeme poměrně brzy, protože nás další den čeká západní část hlavního hřebene, ale o tom snad zase někdy jindy.

Kontakty:
(V současnosti dochází v popisované oblasti k přečíslování telefonních čísel, použijte informace. Mnohé na mapě zakreslené chaty jsou mimo provoz, u některých se mi nepodařilo telefony získat)

- Valašsko - regionální agentura cestovního ruchu, Palackého 484, 756 61 Rožnov p. Radhoštěm, tel.: 0651/57195, tel./fax: 0651/52351, mobil: 0603/226 465 e-mail: valassko@applet.cz, WWW stránky: www.pcentrum.cz/region-valassko
- Informační centrum Beskyd, Zámecké nám. 1264, 738 01 Frýdek Místek, tel.: 0658/20452, 20051
- Informační centrum Rožnov, Nádražní ul., 756 61 Rožnov p. Radhoštěm, tel./fax: 0651/53408
- hotel Beskyd, 739 98 Mosty u Jablunkova 115, tel.: 0659/96113, 96303
- turistická chata Skalka, 739 98 Mosty u Jablunkova , tel.: 0659/93 25 95 či asi aktuálně 20054
- turistický hotel Tetřev, 739 98 Mosty u Jablunkova , tel.: 0659/932 895
- horský hotel Visalaje, Krásná 255, 739 15 Staré Hamry, tel.: 0658/37926, 37913
- hotel Kysuca, Bilý Kříž, 739 15 Staré Hamry, tel.: 0658/98627
- hotel Sulov, Bílý Kříž, 739 15 Staré Hamry, tel.: 0658/98625
- hotel Snežná, mobil: 0602/330788, 0601/540005 - dr. Berger
- hotel Bumbálka, 023 56 Makov, Slovensko, tel.: 00421/824/943 05
- chata Třeštík, Bílá 71, tel.: 0658/37824 (momentálně se prý nechává zchátrat, majitel nechce prý být kontaktován)


Pripominky k teto strance poslete na adresu: zdbartos@seznam.cz


[ Domovska stranka Z.Bartose / VHT stranka Z.Bartose / MTB stranka Z.Bartose ]


Jste navstevnikem teto WWW stranky

od data uvedeného na počitadle mé Home Page.