BEZPEČNĚ NA VYSOKOHORSKOU TURISTIKU - Via ferrata
Vladimír Procházka ml.
e-mail: vladimpr@antik-fryc.cz , tel.: 048/510 25 51
Obrázky na základě podkladů Vl. Procházky ml. nakreslili Jiří Červinka a Petr Ďoubalík
Jakékoliv komerční použití tohoto textu je možné jen se souhlasem autorů.
Článek původně vyšel v ročence Malý průvodce turistickým a vodáckým
vybavením 1996, vyd. Bi-Sport Týnec nad Sázavou.
Webmaster (Z. Bartoš) děkuje autorům článku a obrázků za dovolení uveřejnit
jejich dílko na svých WWW stránkách.
UPOZORNĚNÍ: JDE O ŽIVOT!
Z rozsahových důvodů zde není možné popsat celou problematiku a podat
detailní návod. Proto článeček berte jako první kusou informaci,
upozorňující jen na některá nebezpečí. Doporučuji, abyste si více
prostudovali v odborné literatuře (např. v publikaci HOROLEZECTVÍ, nakl.
Olympia, 1990), zejména stati o navazování, uzlech, jištění, šplhání po
laně, postupu ve sněhu a ledu a další - tedy vše, co se sem nevešlo!
Žádné studium u krbu, natož tento stručný článek, však nemůže nahradit
praktickou zkušenost. V zájmu bezpečnosti - své vlastní i kamarádů
- veškeré potřebné činnosti si dokonale nacvičte pod odborným vedením. Bez
toho se do horského dobrodružství nikdy nepouštějte! Obraťte se na
cvičitele horolezeckých klubů, horoškoly apod. - info v časopisu Montana,
příp. na ČHS, tel. + fax 02 53 99 50-9 linka 347.
Vysokohorská turistika a horolezectví jsou nebezpečné, každý sám nese
rizika spojená s jejich provozováním. Autor ani webmaster nenesou
odpovědnost za případné nehody a újmu na zdraví, které by mohly potkat
čtenáře tohoto článku.
BEZPEČNĚ NA VYSOKOHORSKOU TURISTIKU
Pojem vysokohorská turistika (VHT) je vžitý, ale asi poněkud
zavádějící. Aniž bych se chtěl pouštět do nevděčných a nejspíše
marných pokusů o jeho definici, pro potřeby následujícího
pojednání bude užitečné říci si, čím se VHT liší od běžné
turistiky.
Rozdíl je v drsnějších podmínkách, za nichž je VHT
provozována, a v její vyšší fyzické i psychické náročnosti.
Ačkoli doménou VHT jsou samozřejmě vysoké hory (jak ostatně název
napovídá), s touto formou turistiky se můžeme setkat i v malých
nadmořských výškách a zdánlivě povlovné krajině.
To hlavní, co VHT od běžné turistiky odlišuje, je objektivní
nebezpečí. Hrozí nám náhlé zvraty počasí s následnou ztrátou
orientace a možným fatálním podchlazením, časté bouřky nás
vystavují nebezpečí zásahu bleskem v místech, odkud v danou
chvíli nelze uniknout, na své živé terče číhá padající kamení...
A v neposlední řadě při pohybu ve strmém terénu turista může
spadnout z výšky. VHT je zkrátka "vyšší hra", která skýtá větší
dobrodružství a po prožitém nebezpečí zanechává i hlubší a
trvalejší zážitky.
Aby bylo v dobrém na co vzpomínat, každou tůru VHT je nutné
pečlivě naplánovat a dobře se na ni připravit. Zvýšenou pozornost
musíme věnovat správnému výběru výbavy - a nic
nezapomenout doma. Zatímco při letní "nížinné" turistice bouřkový
lijavec v nejhorším přežijete i v tričku a "bez ztráty květiny"
uschnete v nejbližší hospodě, zapomenutá pláštěnka a rezervní
svetr v odlehlých horách může třeba mrzet už jen vaše pozůstalé,
podchlazení je hrozná věc... A to mluvíme o letní VHT.
Kromě toho, co s oblibou navlékáte na sebe by tedy nikdy v batohu
neměla chybět pláštěnka, větrovka, rezervní teplé oblečení,
čepice a rukavice, ponožky, malá pohotovostní lékárnička, nůž,
lehká svačina (ale kalorická bomba), láhev s pitím, mapa, buzola,
kopie popisu cesty a sestupu z průvodce, baterka (nejlépe
čelovka), píšťalka pro případné přivolání pomoci. O další,
speciální nutné výbavě bude řeč níže.
Jednou z klíčových součástí výstroje je vhodná obuv. V současné
době již není problém vybrat si z pestré palety lehkých a přitom
pevných "trekkingovek" s profilovanou podrážkou. S ohledem na
podmínky, v nichž nejčastěji (a jak moc) budete šlapat, si nechte
poradit u odborného obchodníka. Především podrážka by se měla
hodit do daného terénu - např. příliš tvrdá guma některých
"vibramek", z hlediska vysoké životnosti vynikající, je
smekavější na lišejníkem porostlé a ohlazené žule (jako třeba ve
Vysokých Tatrách) než guma měkká. A nesmekající se boty, to je
přece základ!
Pokud lze předpokládat přechod firnových polí (a v nejistotě
raději předpokládejte že ano), přidejte cepín a mačky.
V poslední době se objevily obě tyto pomůcky v celoduralovém
provedení, lehké jako pírko (jsou určeny právě pro "horské
vandrování", horolezcům do tvrdého ledu se nehodí) - pozor však,
berte jen kvalitní značky, šetřit se nevyplácí. Zde je
namístě upozornit na nutnost správného seřízení maček na danou
velikost bot (a pozor, ne na všechny typy bot se mačky dají
dobře připnout - na to je nutno pamatovat již při jejich výběru!).
Nezapomeňte na nácvik správného používání. Učit se brzdit cepínem
až při prvním pádu může být fatálně pozdě... (Základní poučení
najdete v učebnici Horolezectví, Olympia 1990 - dále vyhledejte
cvičitele z nejbližšího horolezeckého oddílu.)
VIA FERRATA
Zvláštní kategorií VHT je zlézání horských zajištěných cest, t.
zv. VIA FERRATA či KLETTERSTEIG (mezinárodně vžité italské
a německé označení téhož). Obtížné a nad srázy exponované
pasáže těchto cest jsou opatřeny fixními ocelovými lany či
řetězy, které "vysokým" turistům slouží jak k sebejištění, tak k
postupu v místech, kde chybí přirozené chyty a stupy (leckdy zde
najdeme i žebříky či kramle). Mezi nejoblíbenější patří ferraty
v Dolomitech, a v celé oblasti Alp jich jsou více než čtyři
stovky (nedávno už i v češtině vyšel kompletní Klettersteig
Atlas, nakl. Freytag-Berndt Praha). Lze si vybrat mezi cestami
lehkými, krátkými a relativně bezpečnými, i hodně dlouhými,
těžkými a objektivně nebezpečnými.
Od otevření hranic jsou via ferraty stále populárnější i mezi
našimi "vysokými" turisty. V létě mnohé zdatné rodinky
i s ratolestmi vyrážejí za horským dobrodružstvím na zajištěných
cestách. A většinou se domnívají, jak je to bezpečné. Vždyť přece
mají úvaz a kus motouzu... Zatímco při pohledu na horolezce v
akci se jim tají dech, sami si na ferratě připadají naprosto
bezpečně. A při pohledu na ně se zpravidla zase tají dech
horolezcům. Proč?
Jen málokdo si uvědomuje, že na exponovaných úsecích takových
"železných" cest hrozí při uklouznutí a pádu výrazně větší
nebezpečí, než při jištění horolezeckým způsobem. Proč tomu tak
je?
Podstatný vliv na zatížení všech zajišťovacích pomůcek i
samotného lezce při zachycení jeho pádu má poměr délky pádu k
délce lana, na němž je navázán , t. zv. pádový faktor (blíže viz
v učebnici Horolezectví, Olympia 1990). Čím vyšší pádový faktor,
tím větší "pecka" (správně záchytný náraz) při zachycení pádu.
Turista se na via ferrata obvykle jistí krátkým kusem
horolezeckého lana, přivázaným k úvazu, na jehož dvou koncích má
dvě karabiny. Ty zapíná do fixního ocelového lana (t. zv. fixu)
či řetězu na skále. Karabiny se po něm volně posouvají. Řekněme,
že fixy jsou kotveny každých 5 m. Pak lezci na kolmé stěně hrozí
až pětimetrový volný pád. Lano od úvazu ke karabině měří okolo 1
m. To znamená, že v takovém případě pádový faktor může dosáhnout
hodnoty 5. Budou-li ukotvení fixu po 10 m a lezec spadne těsně
pod horním kotevním bodem, pádový faktor bude 10!
Naproti tomu při postupu lanového družstva, které se jistí
horolezeckým způsobem, se může faktor v nejhorším případě rovnat
2! Připojené obrázky napoví více, porovnejte si to.
pádový faktor = 10:9 = 1,11 - pádový faktor = 10:5,2 = 1,92
Z výše uvedeného vyplývá, že záchytný náraz na via ferrata může
dosáhnout děsivých hodnot, na které nejsou stavěny ani pomůcky,
natož pak křehká lidská skořápka. Síly okolo 2000 daN (cca kp),
působící na padajícího, nejsou žádnou výjimkou. (Pro srovnání,
při nejtvrdším možném pádu při horolezeckém jištění na lezce
působí v nejhorším případě síly zhruba poloviční. Jako maximální
zatížení, které je člověk ještě schopen přežít, lékaři uvádějí
přetížení 15 G - u 80 kg chlapa tedy vyjde maximální přípustné
zatížení "jen" 1200 daN a nikoli oněch "ferratových" 2000 daN).
Dále, na via ferrata jsou karabiny o ukotvení fixů často
zatěžovány naprosto nevhodně páčením napříč. Pak vydrží daleko
méně, než je na nich napsáno, neboť žádné karabiny pro tento
způsob zatěžování nejsou konstruovány ani zkoušeny!
Jedinou rozumnou cestou jak systém vylepšit je vložit mezi
úvaz a závěsné lano tlumič pádu. Pro daný účel se jako
nejvhodnější ukázaly kovové tlumiče (viz obr.). Lano jimi
Tlumič pádu
prochází cik-cak, při zachycení pádu dochází k prokluzu
a ztlumení nárazu na přijatelné hodnoty. Namísto "pecky natvrdo"
tedy pozvolné brždění (něco jako při čelním nárazu rozdíl mezi
autem s deformačními zónami a bez nich). Padající i pomůcky mají
šanci nehodu přežít bez větší újmy. (Ano, šanci - ale ještě je tu
riziko vážného poranění během pádu, teď však řešíme "jen" pevnostní
předpoklady...) O co na tom budete lépe s tlumičem než bez něj
můžete vidět na grafu. Sledujte spíše poměr než absolutní
hodnoty, které se liší podle typu brzdy, lana i v závislosti na
momentálních podmínkách v terénu, které ovlivňují tření (sucho,
mokro, písek, led a pod.).
Co tedy bezpodmínečně potřebujete k sebejištění na via ferrata?
1) Horolezecký úvaz. Nejlépe se osvědčila kombinace sedacího a
prsního úvazu (viz obr. ), dobře lze použít i celotělový úvaz.
Nikdy neberte pouze sedací či samotný prsní úvaz, je to nebezpečné!
2) Tři kusy horolezeckého dynamického lana (t. zv. jednoduchého,
označovaného jedničkou v kroužku), v délkách cca 3,60 a 1,60 m
(k tlumiči - pozor, musí mít přesně pro tlumič vhodný, jeho
výrobcem předepsaný průměr!) plus 2 až 2,10 m (ke spojení úvazů
- máte-li celotělový, tento kus lana nebudete potřebovat).
3) Dvě karabiny typu Klettersteig (velké, s velkým rozvorem)
a zásadně s pojistkou (nejlépe automatickou Expres, Twistlock či
Shell Lock - karabiny bez pojistky nejsou bezpečné, nejobvyklejší
šroubové pojistky zase zdržují při postupu a když je nepoužijete,
jako by nebyly). Je s výhodou, jsou-li karabiny vybaveny
hrazdičkami, které drží provázané lano stále na správném místě a
nelze je tedy nechtěně vycvaknout.
4) Tlumič pádu.
Položky č. 2, 3 a 4 lze od předních výrobců s výhodou
koupit již nachystané jako kompletní sestavu v transportním
pytlíku - t. zv. Klettersteig Set. Odpadnou starosti s hledáním
kalibrovaného lana atd. Vřele doporučuji! Zásadně se vyhýbejte
neznačkovým výrobkům bez atestu, nakupujte jen u seriózních
obchodníků!
Před časem se u nás objevilo výborné ruské šplhadlo Ural Alp
BASIC, které se narozdíl od běžných šplhadel hodí i na ocelová
lana ferrat. Po fixním laně se posouvá nahoru volně, ve směru
dolů blokuje. Pád tak zastaví téměř okamžitě v daném místě
(nikoli až u nižší kotevní skoby jako pouhá karabina). Upozorňuji
však, že nemusí jít použít vždy a všude vzhledem k možným
nevhodným průměrům fixních lan v terénu. O této zajímavé pomůcce
se dočtete v testu časopisu Montana 3/95 (pozor, došlo tam k
nebezpečné záměně obrázků, jako BASIC je označen jiný typ, který
se k sebejištění naprosto nehodí! - správně viz opravenka v M
4/95). BASIC nenahrazuje tlumič pádu, ten v systému ponechte!
Máte tedy Klettersteig Set (nebo si jej sestavíte z jednotlivých
součástí podle obrázku a návodu k použití tlumiče), můžete se
Kompletní sestava k sebejištění s tlumičem pádu (bez šplhadla)
navázat. Prsní a sedací úvaz na těle vzájemně spojte pomocí
krátkého kusu lana, který nejdříve svažte nad sedacím, pak nad
prsním úvazem (nejsnáze vůdcovskými, lépe však osmičkovými uzly).
K takto vzniklé spojce přivažte tlumič pádu pramenem lana, který
z něj vychází. Postupujte podle obrázku. Pod tlumičem nechte
dostatečný volný průvěs lana cca 1 až 1,2 m nutný k prokluzu, na
této vzdálenosti si nachystejte jednoduchý osmičkový uzel, z něj
vycházející konec provlékněte postupně závěsným okem tlumiče
a spojkou mezi prsním a sedacím úvazem (viz obr. ), nakonec jej
vraťte do nachystaného osmičkového uzlu a protisměrně jej
okopírujte a dotáhněte. Tím vznikne spolehlivý dvojitý osmičkový uzel.
Postup vzniku osmičkového uzlu protisměrným kopírováním
Pozor, volné konce u všech uzlů po jejich dotažení musí být
dostatečně dlouhé (alespoň desateronásobek průměru lana), jinak
po zatížení může dojít k jejich rozvázání!
Nezapomeňte ještě přilbu na hlavu, na frekventovaných cestách
bývá padajících kamenů jako bublinek v sodovce. Přilba chrání
hlavu nejen před kamennou kanonádou shora, ale také při pádu.
Berte výhradně kvalitní horolezecké helmy, jsou stavěny tak, aby
tlumily nárazy, jejich postroj zaručuje za všech situací správnou
polohu na hlavě (viz obr.). V poslední době se konečně objevují
lehoučké horolezecké přilby s vystýlkou z pěnového polystyrénu
(váží okolo 250 g), takže ani nevíte, že je máte na hlavě.
Dobrá přilba vlevo, špatná vpravo
Jste připraveni a můžete se vydat. Karabiny na fixní lana
cvakejte obě. Při dosažení ukotvení přepnněte na další úsek
nejdříve jednu karabinu a pak teprve druhou. Tak v žádném
okamžiku nezůstáváte nejištěni. Důležitou zásadou bezpečnosti je,
že mezi dvěma kotevními body na fixním laně (řetězu) smí být
připnut pouze jeden lezec. Všímejte si také stavu fixů a
ukotvení, nemusí být všude zcela vpořádku - slepá důvěra se
nevyplácí!
Nepadejte! Popsaný systém je pouhou pojistkou na život,
nevylučuje jeho ohrožení či těžkou újmu na zdraví během pádu a
při jeho zachycení!
Pokud však najdete v létání zálibu, nezapomeňte si hned po pádu
nasoukat špagát v tlumiči zpátky do původní pozice, jinak by to
při další tlamě bylo natvrdo! Po takto aktivním výletu se sluší
lano v tlumiči vyměnit za nepřismahnuté stejného typu i průměru
jako původní (důležité!). Během lezení pravidelně kontrolujte
utažení uzlů, povolené dotáhněte!
Dobrý nápad také je, prchnout z fixů pokud možno ještě před
prvním zahřměním, drátěné lano je moc dobrý hromosvod!
Doufám, že jsem vás příliš nevyděsil, nebylo to mým úmyslem.
Považoval jsem však za nutné upozornit na nebezpečí a budu
spokojen, pokud tyto řádky alespoň trochu přispějí k tomu, abyste
mu dokázali čelit. Tento skromný příspěvek však nevyčerpává plně
danou problematiku a v žádném případě nemůže nahradit potřebný
výcvik, který byste měli absolvovat v některém z oddílů ještě
před prvním kontaktem s ferratami. Přeji vám hodně krásných
a dobrodružných zážitků v horách.
Připomínky k této stránce pošlete na adresu: zdbartos@seznam.cz
[ Domovská stránka Z.Bartoše / VHT stránky Z.Bartoše ]
Jste
návštěvníkem této WWW stránky
od data uvedeného na počitadle mé Home Page.