aneb
jak to bylo doopravdy
22:12 zahajeni akce u Brdi Strejdou
ca 22:30 - 22:50 nalodovani s pomoci hodneho nadrazaka a jeho jesterky. Strejda ji skoro
ridil.
22:54 uvitani Prdilem
22:55 teoreticky odjezd
22:57 prakticky odjezd
1.den 4.6.1997
2:30 prisli celnici
3:00 predem odhadovany cas prichodu celniku
6:40 prvni lehka snidane
7:00 vystup v Kosicich (z vlaku)
8:00 dobaleno, odjezd z nadrazi, blbej prednosta stanice - "peron neni zadna cyklisticka draha !".
pak kochy koch centrum Kosic - je to ulice nebo namesti ?
pak v obchode na dopravnim okruhu kupujeme dusu 26x1,5-1,95 za 65,-Sk.
"Je, oni otviraji az v 10:00 ?" Nejlip se prodavaji Authory a Amulety. Audi Quattro nema V-brejky.
No nic, vypadneme z Kosic - uzasny zacatek - kopec jak prase - no nic, vsak si zvyknem. Prvni sjezd = prvni dve prekroceni rychlosti.
D'urd'osik - konec obce Strejda pochopil jako zacatek a marne se shani po dotycne obci.
Dalsi kopec - malej tac, nahore pamatnik valky a prodejna melounu. Obed u tanku, par vet s domorodci, kteri jedou k Sirave, procez je vidime celej den.
Sjezd do Secovcu, kde Strejda poprve lepi.
Silnicni presun do Michalovcu, behem nehoz se rozhoduje koupit mliko a rohliky. Rohliky nemaji ani v pekarne, ale nakonec je sezeneme a vse sezereme u Zemplinske Siravy, kde se taky 0-2 krat koupeme (jak kdo). Michalovce jsou hnusna dira a jediny hezky jsou tam dle Strejdova zjisteni holky.
[Brd'a]
V nejake dire jsme nasli benzinku. Za zminku stoji osvezovac vzduchu na otvirani dveri, telefonni automat, na kterym Brd'a usetril 10,-Sk, protoze nikdo nebyl doma. pak jeste v te dire prodavali zmrzlinu. Vsichni si dali dva kopecky az na Jarka, kterej si dal 3, aby mu to z kornoutku lepe upadlo na zem. Ale Jarek je sikovny chlapec, on to znovu sebral.
"Jedna tam zbyla, prece to nebudu zrat s piskem ?!"
"Proto si dal 3, aby mu ty dve, jako zbytku vypravy, zbyly."
Spali jsme vedle dediny Orechova na kopecku ve stanech. Videli jsme na obzoru zari Uzhorodu.
[Strejda]
Sobota 5.7.1997
Rano se probouzime poprve ve stanu. V dedine prosime o vodu a bodry starik, zatimco jeho zena napoustela vodu, nam daroval lahev jeho rybizoveho vina. Vydrzelo opravdu dlouho.
Pak uz mirime k prechodu.Pro jistotu hodime dotaz, kolik stoji voucher - 120 Sk na prvni den a na dalsi dny 100 Sk.
Pak jsme predjeli asi 200 metrovou frontu aut a slovenskej celnik nam zvedl zavoru, abychom popojeli do odbavovaciho prostoru. Tam si nas nejdrive proklepli pasaci a ti nam dali papirek s raziteckem. Chvili jsme na nej brejlili a pak vylezl celnik, kterej se zeptal, co vezeme a chtel ten papirek. Pridal dalsi razitko do dalsiho okynka a vysvetlil, ze s tim mame jit za tim borcem, co otevira zavoru.
Na ukrajinske strane jsme chvili pockali u manika s vysilackou, ktery nekomu hlasil, ze jsme 4 cesti turisti. Pk jsme si vzpomneli, ze sem jedeme vlastne sluzebne (AB-sluzebnaja v pase). Toz jsme zacali vysvetlovat, ze spise sluzebne nez turisticky. Uz to nikam nehlasil a pozdeji to nevadilo. Po chvili cekani, kdy nas predjel linkovy autobus, se ozvala vysilacka a popojeli jsme k ukrajinske pasove kontrole. Pan razitkovac povidal, ze se mu "neco podelalo". Strejda to interpretoval, ze se mu podelalo razitko. Bohuzel, pravda byla jina, podelal se mu ptak na vylozku.
Koukl do pasu, uvidel razitko AB-sluzebnaja, pridal svoje razitko a papirek, podobne jako u slovaku. U celniku jsme rekli, ze mame 20 USD/osobu a dostali jsme 2. razitko a uz jsme supajdili pryc. Hned za zavorou jsme nasli smenarnu a za 10 USD jsme dostali 18 hriven, kterejm tady stejne rikaji rubly.
Pak uz jsme navstivili Uzhorod a mistni obchody.
[Prdil]
Lehce 'sme pokecali s Cechama, co prijeli autobusem a videli nas na hranicich. V
obchodech jsme zjistili ceny (chleba = 75-85 "kopejek", margarin 250g taky tak,
jeste se da koupit mistni maslo prodavany na kila) a fakt, ze existuje jedina
mapa Zakarpatske oblasti a to ta, ktera je i u nas v obchodech za 65,-Kc
(dvoustovka).
Celokove se nam Uzhorod moc nelibil, tak jsme koukali vyrazit ven. Takovym
jakoby zahradnim mestem jsme byli rychle venku, Uzhorod vypada asi tak 6x mensi
nez ve skutecnosti je (resp. nez tvrdi mapa).
? chlap, co se opil v Hradci (Perecin)
studanka s konvi; 60x rozhodnuti, zda jedeme - ne, prsi => budeme lepit (Strejda podruhe)
zase prsi - odpocinek ve vratnici kolchozu; nekdo neco zasiva ???
Pokracujeme - krasna, aspon na ukrajinske podminky, silnice -> rychlostni
zavody; zapada slunko - fotime ... Parada.???
Jejda - zacina prset - B&S&J vytahujeme plastenky, Prdil vysokou rychlosti
vyrazi napred, protoze videl autobusovou zastavku - nasi to oblibenou
schovavacku.
Po chvili ho dojizdime, ceka na nas durchumdurch mokrej u zastavky, ktera ovsem
nema strechu. Prave vede rec s mistnim pasackem a sonduje, zda tu jsou v okoli
seniky. Pasacek reaguje pozvankou k nim domu (!?), ze pry "je to bezny".
Jedeme tedy - zvedavi na v podtate prvni jednani s domorodci. Dopadnou skvele,
je nam pridelen kus domu (dve mistnosti v patre + dole chodba na kola). Na nase
upzorneni, ze nam "ne nado dom", ze by stacil senik nebo kulna, reaguje hospodar
rezolutne: "Rikam, ze zadnou nemam, prece to kvuli vam nebudu stavet ?!".
Samozrejmosti je vecere, ta se nam nastesti dari odmitnout a varime si vlastni
testoviny. Deti pozoruji s otevrenymi usty plynovej varic.
Abychom se nejak odvdecili, odstrojuje Strejda kolo a pujcuje je detem na
projeti. Jsou velice sikovne, behem nekolika okamziku si osvojili nejen brzdy
(tady vsichni hrajou jen na torpedo), ale i rapidfire plus.
Vzruseni pred spanim jeste prijelo v podobe pana domu a jeho svagru. Dorazili v
historicke Volze 22 (takova ta velka a buclata), s fest naturovanym motorem
provedli slozity otocny manevr na dvore a pak, kdyz uz to vypadalo, ze nic
nebude, vylezli z toho 3 lidi (hospodar a 2 svagri) a zepry nasi navstevu musime
zapit. Vodka (jak jinak) nastesti nebyla domaci samohon, ale kupovana ukrajinska
vyvozni, tak jsme si beze strachu dali. Strejda a Jarek byli sice obvineni, ze
to pijou jako kompot, ale to nic. Dostali jsme i spek na zajezeni - dal si i
vegetarian Strejda, aby neurazil.
Spime na postelich, ci na zemi, v suchu pod strechou, kola jsou snad v bezpeci,
proste prvni noc na Ukrajine zcela idealni.
Nedele 6.7.1997
Rano vstavame, balime, obradne dekujeme detem, protoze dospeli jsou pryc (pani
hospodarovou jeste dohanime na ceste do kostela, predjizdime ji a zdravime),
predavame darky (2 cokolady Milka - sakra, abysme to neprehnali) a odjizdime.
Jedeme stale rovinou, ale kopce okolo uz trochu rostou, dokonce mezi mraky
prosvita v dalce prvni polonina.
A hele, tak prece se to zacina zvedat, prichazi prvni sedylko. Ma sice jen par
metru, ale prudky je docela dobre - j sranda pozorovat, jake s nim maji mistni
motorizovane stroje (Moskvice a tak) problemy. O moc rychleji nez my rozhodne
nejedou. Brzy jsme nahore, vsichni jsme to vyjeli (i silnicka), davame bombu a
fotime prvni kopce.
Nasleduje sjezd (parada) a v podstate vzapeti zase vyjezd na dalsi sedlo.
Prestoze je jeste o trosku vetsi, pripada nam velice lehke a nahore jsme
cobydup. Nachazime tam autobusovou zastavku o velikosti mensiho nadrazi, vysoce
aktualne vyzdobenou poutacem na Olympiadu v Moskve 1980. Obedvame, odpocivame,
hrajeme bojovku s fotakem.
Opet sjizdime dolu a projizdime jakousi mytnici ci co. Bojime se, ze po nas
budou chtit penize nebo aspon pasy, ale pan v okynku je hodny, pokeca odkud ze
jsme, poradi kudy dal (je to docela potreba - zrejme tu opravuji silnici, takze
vypada jako po kobercovym bombardovani a nasinec nejen, ze nevi, kam odbocit,
ale ani nenajde krizovatku) a popreje stastnou cestu.
Pokracujeme dal, snazime se dat do reci s osadkou ziguliku s ceskou SPZ-kou. Na
druhy pokus se to dari, ukazuje se, ze v ceskym aute jezdi Ukrajinci (to ostatne
asi v podstate ve vsech, ktere jeste pozdeji uvidime), ale to nam nebrani,
abychom si stejne nepopovidali. Nasleduje dalsi kopecek, na nemz nas zastihuje
dest a pres jeho clonu vidime na vrcholku poutac "Vita vas Volovec". Ve Volovci
potakavame opet cesky zajezd (stale ten samy), i oni nas poznavaji, zdravime se,
ale rec nedame, asi je jich na nas moc ...
[Brd'a]
Strucne dalsi dny
Dale za Volovcem pokracuje cesta pomerne rovinate, jen pres jeden maly kopecek; zacina se serit, hledame misto na spani. Pomoci silne vratkeho mustku prozkoumavame protejsi breh mistniho toku, ale vyhlednuta chalupa se ukaze byt nevyhovujici posranou staji s deravou strechou. Pokracujeme dal do vesnice Sojmi, kde navazujeme konverzaci obligatnim "nemohli bychom dostat trochu vody ?" a volne navazujeme "nevite, kde by se tu dalo pod strechou prespat?". Nabidek se objevilo tolik, ze se pul vesnice (presneji tri borci proti jednomu) muselo porubat, aby si ujasnili ke komu ze to pujdeme spat. U nas to vyhral (i kdyz bitku proti presile prohral) Ivan ml. Bydlel v male chaloupce jeste s Ivanem starsim.
Mizgirja - stara silnice ? NE - nova silnice - bezva sedlo -
malem zustavame pres noc. Sjezd jak hrom - Sinevir - Negrovec -
skareda Kolocava - brrr pres 10 km (vesmes blato) - nocleh
u 14letyho kluka.
Prejezd (predpoklad) x prebrod (realita) do
Komsomolsku, pres Ruskou Mokrou do Ust-Corne, nakup v pekarne,
pokracovani do Lopuchova, pres Jablonicu az k odbocce na
poloninu, u ni nocleh ve stanu. Puldenni vyjezd na poloninu - v
prisernym pocasi, navic defekt na Strejdove novym retezu,
bloudime v mlze, nocleh v suchu mezi kozami a konmi ve zricenine.
Rano je krasne, kupujeme na cestu syr a vyrazime na poloninu. Po
par kilometrech prichazi rozhodujici defekt - zlomeny rafek na
Prdilove silnicce.
Nutna oprava => nutny navrat do civilizace.
Stopujeme nakladak, neskutecny zazitek pri divokem sjezdu do
udoli, dole nocleh u silnice. Rano hledani opravare, na zavode
nikdo nerabotajut, musime nekoho soukromeho, zkousime i koupit
novy rafek, ale to je utopie. nakonec se najde sikovny pan, ktery
ve sve dilne, za kterou by se nemusel stydet ani cesky kutil (inu
ti pribuzni v Nemecku - to je vec) nam rafek srovnal a vyztuzil
Ukrajinskou oceli. Hura opraveno, dekujeme. Navrat do taboriste,
v te dobe uz bohuzel v okoli dobre zname, udrzba kol, relaxace,
priprava na zitrejsi dalsi vystup. V noci zmena planu - o pul
pate zjistena kradez kol!!!
© Brd'adesign 1997-1998