Každá pořádná akce se musí zahájit pořádným proslovem. Trochu pršelo, tak mi museli držet deštník. Později pršet přestalo a dokonce vysvitlo slunce (uvidíte na dalších fotografiích).

Některé posluchače projev přímo strhl (viz Jitka vpravo na levé fotce)

Po proslovu hurá na vrchol. Deštníky nejsou do hor to nejlepší, ale zatím jsme vlastně ještě u moře (aspoň co se týká nadmořské výšky).

Později přestalo pršet a horolezci postupně odhazovali deštníky a začali vytupovat nalehko. Vystupovat je špatné slovo, protože oni spíš vybíhali. Všechno začalo družstvo Mamutů, kteří prohlásili, že musí být doma již v noci a že rozhodně nebudou nocovat na Petříně. Tak nasadili vysoké tempo a ostatní se nachali strhnout.

Z poklidého výstupu se tak stal rázem sprint na vrchol.

Nahoru to samozřejmě nešlo tak snadno, ...

... jako dolů. Mamuti drželi čas na jedno kolo ze začátku 10 min, později "zpomalili" na 11 min.

Mezitím se na vrcholu každému do horolezecké karty podepsala Jana.

Cestou dolů měli někteří čas vychutnat nádherné pohledy na podzimní Prahu.

A takhle to vypadalo v základním táboře. Nenechte se zmást tím, jak málo je tu lidí. Většina družstev měla na trase své střídací místečko, resp. několik střídacích místeček, aby zvládali otočku co nejrychleji.

Na vrchol se nevydala jen družstva. Vydal se i jeden jednotlivec a vydrápal se až na Kilimanžáro. Na jeho tričku můžete shlédnout oficiální emblém expedice.

Oficiální emblém vyrobit nebylo vůbec jednoduché. Zvláště, když je k tomu potřeba tolik lidí :)

A to jsou členové vítězného družstva s diplomy a originál vrcholovými pohlednicemi v rukou. Zleva: Bobek, Petra, David, Bob, Flix.

A toto je zbytek výpravy, která dorazila na vrcholek o něco později (asi 2:00 a.m.).

Den, kdy jsme dorazili na vrchol byl pamětihodný, protože se měnil letní čas na zimní. Proto měl tento den 25 hodin a my jsme toho využili a cestou domů jsme si dali Deli Super - tyčinku pro den, který ma 25 hodin!