Doprohlidla jsem si fotky z Alp a docela (spis drsne) se mne zastesklo. Byla to fakt dobra akce. Nic, nic, zadny smutneni, jdu se rozveselit tema zapiskama, co jsem ve volnych chvilkach delala tam, kde se mi tak libilo, tam v Alpach.....

UCASTNICI ZAJEZDU: Brda, Strejda, Honza Prdilek, Pavel Stehlik, ja

Strucna verze:

A verze zdlouhava:

Pondeli 17.8.1998
Ve dve odpoledne mame sraz u Brdi, kde chceme nalozit veci do Prdilkovic Favecu a odjet. Prichazim neco malo po druhe, presto jsem tam prvni, coz me ani moc neprekvapuje. Casem prichazi Strejda. Zbytek nekde vazne. Nevadi, beztak potrebuje Strejda jeste cosi vyridit a tak odchazime za Milanem skrzeva Muldu 98 (to jsou prave ty veci, co potrebuje vyridit) a koupit veci, ktery nakonec nekupujem neb vetsinou nejsou. Myslim tim dvoudecilitrovej sampus (ne, ze bychom byli alkoholici nebo k tomu meli sklony, to ne, jen jsme meli dojem, ze na vrcholu Ortleru 3905 nebo az zpatky pod nim bude co slavit. To samozrejme bylo, ale nekteri jsme stejne naznali, ze k takovymu dni alkohol nejak nepatri, coz jini nemohli pochopit a rikali, ze se divi.), Kulajdu (jak to, ze nikde neni, kontroluju to od te doby v ruznych mestech i vsich nasi republiky a nic. Mozna se pohybuju po spatnych okresech.), monoclanky. Veral gel byl, takze pohoda. (Maze se to na kolena i jinam, kam kdo chce, kde ho co boli. Ma to ulevit slacham, vazum, mekkym tkanim. A funguje to.) Po nasem navratu zpet na misto planovaneho startu uz vidime Brdu spolu s Pavlem a Prdilkem, jak se snazi napechovat do Favecu vsechno, co s sebou potrebujem. Jsou u toho dost veseli. I nam se to zda komicke. Asi v 17:00 opoustime Brdovic dvur. Macky jsou zapasovany v motoru, kufr je zaskladanej peti Gemmama a spoustou igelitek s jidlem a kdecim, my v kabince jsme zavaleni spacakama, karimatkama a nejakou tou flaskou. Proste je to vesele. Jedeme. Buch, Stehla tvrdi, ze nechce tvrdit, ze nechal vsechny penize doma, ale ze se domniva, ze by tomu tak mohlo byt... A tak jedeme nejprve ke Stehlikum, kde Stehla zjistuje, ze penize jsou v batohu. Nevadi, alespon si doma na stole vsimnul pojistovaci knizecky a vzal ji teda spis stastnou nahodou s sebou. Taky Prdilek trosku plasi skrz ledvinku, v ktere ma tolik potrebny cestovni pas. Kdosi prohodi, ze ledvinku videl u Brdu v kuchyni. V tu chvili uz trosku lituju, ze jsem si nezajela domu pro karticku pojistence VZP, o ktere jsem zjistila, ze jsem ji velmi neprofesionalne az kravsky zapomnela, uz dopoledne ve meste. Ja blahova jsem myslela, ze bych treba zdrzovala. Prdilkova ledvinka je po chvilce nekym objevena v aute, takze uz se k Brdum nevracime a asi v 17:20 slavnostne opoustime Brno. Projizdime tunelem z Pisarek do Novyho Liskovce. Nekteri clenove posadky (Stehla, Strejda) jsou z toho u vytrzeni zcela, jinym se tunel proste libi. Najizdime na dalnici na Prahu (tady alespon mavam Ostopkam, kdyz uz mne se slovy "stejne se ti nic nestane" zatrhli se pro tu karticku stavit. (Nebyla to zas takova lehkovaznost, mela jsem u sebe smlouvu o pojisteni s Ceskou narodni pojistovnou, kde mne rekli, ze by jenom bylo lepsi u sebe tu karticku mit, .... uplne nutny ze to snad neni...). Z dalnice sjizdime u Velke Bitese a pokracujem pres Trebic (ten opoustime asi v 18:10) do Telce. Tam prijizdime kolem 19:00. Ve vratech domku nejake Strejdovy prizne, kde se na jednu noc ubytovavame, uz na nas ceka Strejduv braska Pavel. V Telci stavime neb se chystame na koncert BUTu. Po chvilce se tam obevuje Strejdova teta Dana. Vsichni se s ni vitaji, ja se s ni seznamuju. Teta Dana je mila, vesela pani. Taky je hodna a dobre vari. Fakt dobre. (prave ted mam trochu hlad, jezisku - jak ta dobre vari!) Za Strejdovy asistence nam dela bilou polivku. Vaha, dat-li nam kastrol malej nebo velkej, nakonec dostavame oba. Mnam. Dekujem. Posmakli jsme si a vyrazili na BUTY. Bohuzel bez Prdilka, jelikoz se rozstonal anginou a rozhodl se zapocit lecbu ihned. Zasahuje teta Dana se svym Joxem. Pry pomohl. Prebytecnej listek baz problemu prodavam u zimaku, kde BUTY o neco pozdeji hraji. Koncert byl dobrej (hej pipl, chci ti neco rict + konto Risa), ale mohli hrat vic rychlejsich vypalovacek.
Po skonceni koncertu se nam Pavel Stehlik zapomina u dvou slecen a my ostatni jdem na namesti. Jo, Telc je fakt pekny mestecko. Kochy, koch a pak hura domu. (no do toho domku, jo) Dojidame polivku zatimco Prdilek spi. Prichazi Pavel Stehlik, zda se byti dobre naladen, ani mu moc nevadi prazdnej kastrol od polivky. Chvili nejak tak mluvime a pak se jde na kute.

Utery 18.8.1998
Az na Pavla Strejcka, ktery mizi rannim autobusem kolem 8:00 do Brna do prace, vstavame asi v 10:00. Nic moc se nedeje, snidame rohliky, ktery doneslo ranni ptace Brd'a. Prdilek se potom odebira k lekari, my zbyli nedelame zprvu nic (jak uz to tak v Telci chodi), pozdeji impregnujem boty a Brd'a, Strejda a ja odchazime koupit ty veci, co vcera v Brne nebyly. Stehla hlida dumprenest jinam, a ceka.
I dnes se opakuje pechovani vseho do auta (teta Dana navrhuje Strejdovi sednout si na ten stan, co na zadnim okynku vadi Prdilkovi - ridicovi ve vyhledu, avsak nemame kabriolet a tak se to nejak neujima, jelikoz by Strejda nemel kam dat hlavu,... a tak). Pred 15:30 odjizdime z Telce. Na hranicich s Rakouskem (Dolni Dvoriste) se o nase nacvakly auto nikdo nijak zvlast nezajima a tedy hladce projizdime kolem nasich i rakouskych celniku. Kolem tech druhych az pote co dokoncime zranici provozovanou na travnikuku u cesty v bezcelni zone. V Rakousku jedeme po dalnici pres Linz a dal az 6km pred Salzburg, kde na odpocivadle nocujem. Brd'a se Strejdou v aute, my ostatni ve stanu, ktery se zprvu nelibil celnikovi, to kdyz stal jeste primo na silnici (ten stan). Ze stal na silnici celnik, to bylo asi celnikovi celkem jedno nebo to alespon nebyl duvod pokutovat nas. No nic. Meli jsme samozrejme v umyslu stan prenest jinam, coz jsme taky udelali a byl klid.

Streda 19.8.1998
Vstavame celkem brzy, snidame polivku s vlockama, balime a jedem. Zbyva nam asi 450 km. Prekroceni rakousko-nemecke hranice je jeste pohodovejsi nez te nasi s Rakouskem - proste plynule jedem, jenom minem opustenou budku a tim veskera kontrola nas konci. Jsme v Nemecku. Ale jen na chvilku. Jedeme na Rosenheim.
Stejnym zpusobem jako do Nemecka vjizdime zase do Rakouska.
Rakousko-italsky hranice jsou tez v pohode. Vsude je spousta jablek, ktery nepajtlujem. Nebylo by je kam dat. Stavujem se na zricenince ve spodni casti Martelltalu, taky stavime u ReschenSee (z jezera couha vezicka zatopenyho kostela, parada). Pak uz brzdime jen u prehrady, ktera je tak 6km od mista, kde vecer nechavame auto. Tj. na parkovisti u hotelu za poplatek 3 000 lir. Jsme v nadmorske vysce asi 2 000 m. Pri domlouvani (smlouvani) parkovneho se s nama snazi spratelit velkej cernej pes. Je uzasnej, ale vseho moc skodi. Ja (a hlavne potom Stehla) mame problem se ho zbavit, cimz se bavi ostatni...
Prebalujem batohy, berem s sebou "nahoru" jen to potrebne asi na pet dnu, tj. skoro vsechno. V aute zustavaji jen plavky, prebytecne pradlo tech, co s sebou neco takoveho maji a nejaky jidlo. Kdyz vychazime z parkoviste, verime, ze za tech pet dnu vylezem na dve cvicny hory - Vertainspitze (3 554 m.n.m.) a Cevedalu (3 ... m.n.m.). Tu druhou jsme potom nestihli. Dnes ale dojdem jen asi 2 az 3 km nad parkoviste a pak za tmy hledame misto pro dva stany. Nachazime ho na trave u potoka. Urcite je tam moc hezky, tesim se na rano, az to uvidim. Pri svetle baterek stavime Prdilkuv a pujcenej stan, pri cemz se oba snazime zapasovat mezi kravska lejna, coz se nam v uplnem finale prece jen dari. Varime brkasi s hrachem a jde se spat.

Ctvrtek 20.8.1998
Lehce zmateny zapis:
Je tu krasne. Pekny pocasi, kopce porostly uz jen travou, o kus vys jen sutry, jeste vys snih, hned vedle pruzracnej pobublavajici si potucek,.... fakt dobry.
Snidame co jineho nez polivku s vlockama, balime a pokracujem v nasi ceste na "cvicnou horu." Chceme dojit na ledovec pod Vertain Spitze a spat na snehu. Avsak tento plan se nam pozdeji rozplyva v nedohlednu, jelikoz schazime se znacky (nechtene, tj. ztracime ji) a misto na hrebinku, z nehoz by se dalo sebehnout dolu na ledovec, se ojevujem na hrebinku, z nehoz se dolu na snih sebehnout neda neb pod nim proti ocekavani zadny neni. V tuto chvili se jeste domnivame, ze se onen ledovec (ktery si kluci pamatovali z doby, kdy tu byli s gymplem, tj. pred ctyrmi lety) rozprostira pod protejsim hrebinkem z jeho druhe strany, kterou odtud nevidime. Nechce se nam sbihat a zase stoupat tu vysku, kterou uz jsme jednou zdolali a tak se rozhodnem pro traverz pres sutove pole. Chvilkama to dost podjizdi, ale co uz. Je to supr. Kdyz asi po jedne hodine chuze dojdem na protejsi hreben, vidime, ze pod timto sice ledovec je, avsak sebehnout se k nemu tez neda neb sklon sutoveho pole pod nami je asi 88 stupnu (prehanim) a navic z ust tech, co uz to tu tak trochu znaji, zaznivaji slova, ktera mi davaji vytusit, ze na hrebinku, na kterem kluci cekali, ze se ocitnem, jsme se nejak neocitli. Jit dal po hrebeni by bylo misty dost obtizny a riskantni, museli bychom balancovat v podstate nad dvema propastmi, takze volime traverz pod vyssimi misty hrebene zleva. O kousek dal sbihame na placek zhruba mezi prvni a druhej hrebinek, tedy tam, kam jsme mohli sebehnout uz pred hodnou chvili. =) Dole se kluci domluvi na tom, ze ty kameny, kde postavime stany, jsou ono zasnezeny misto, co hledame, jen beze snehu. Vzajemne se v tom utvrzuji, az tomu verime vsichni. Ano, je to tak. Jsme tedy tam, kde jsme chteli byt. Pomoci kamenu vyrovnavame teren a stavime oba stany. Vecerime....

Patek 21.8.1998
Snidane. Hned po ni balime a vybihame na hrebinek kousek od mista, z kteryho jsme vcera vecer sebehli. Nechavame tam batohy a jen tak nalehko pokracujem na Vertain Spitze 3 554 m.n.m. Zprvu to jde vcelku dobre, traverzujem nad ledovcem, ale pozdeji zjistujem, ze dostat se na vrchol beze znacky, nebude az tak jednoduchy. Pruzkumnici (Strejda, Stehla) se shoduji na tom, ze jit dal nebo se pokusit sestoupit z mist, kde prave jsme, na ledovec, je - cituji:"Hodne, hodne vo hubu." A tak si v klidku sedame na kameny, svacime mu"sli, fotime, povidame. Je moc hezky. Vracime se k batohum a delime se na dve skupinky. Strejda se Stehlou jdou prozkoumat jiny mozny cesty vystoupani na Vertain, my zbyli odchazime stavet stany a varit veceri na stejny misto co vcera. Pruzkumnici prichazi k jeste nedovarene veceri za deste. Dovidame se, ze na Vertain se da dostat pres leovec a zbytek po suti. K ledovci sestoupime, uz vycihli kudy. Az u nej budem, preskocime jen takovou puklinku a je to. Strejda je ochoten delat predskokana, nezjisti-li pri pohledu zblizka, ze je to puklina nepreskocitelna nebo tak neco....

Sobota 22.8.1998
ZDOLAVAME VERTAINSPITZE 3 554 m.n.m.!!!
Rano berem jen jidlo, macky, cepiny, teleskopicky hulky. Zbytek nechavame ve stanech a vyrazime vzhuru, vzhuru. Je dost vetrno. Vycihnutou cestickou schazime k ledovci. Na jeho kraji je jiz zminovana trhlina. Je docela siroka - kolem dvou metru. V miste, kde pres ni vede mostek, kterej vyuzivame, ma na sirku myslim tak maximalne metr a pul. Je moc pekna. Pastva pro oci. Takovou jsem jeste nevidela. Trochu znepokojujici je to, ze je trhlina hned pod prudkym ledovym sesupem zasypanym kamenim. Ale vsichni to zvladame, do trhliny nikdo nepada. Dal uz je to v pohode. Navazani na lano prechazime ledovec a po sutovisti stoupame vys a vys a vys. Vis? Po sutovisku stoupame uplne nalehko bez macek a cepinu, ty jsme nechali dole u ledovce. Je pekne, jasno, z vrcholu vyhled jedna basen. Panuje tu dobra nalada i pocasi. Svacime horalky a cokoladu, zapisujem se do vrcholovyho denniku, fotime. Nez se nadejem, jsme na ceste dolu. Hrneme se k mistu za vetrem, ktery jsme si uz cestou nahoru vycihli jako vhodny pro poobdvani. Ukazuje se, ze jsme si misto vycihli dobre, chleba s cukrem (Alfu jsme zapomneli ve stanu) nam tady fakt chutna. Po dobrem obede - - dobry odpocinek. Tim je pro nas zabavna hra, kterou vymyslel Prdil. A to uz zase odbiham od stezejnich udalosti. Hra spociva v tom, ze se k sobe karabinama cvakneme vsichni krome foticiho Strejdy, jeden z nas se prudce pohne bud smerem k zemi nebo proti skalce, cimz strhne vsechny ostatni a vesele se tomu smejeme. Kdyz se jakztakz vydovadime, jdem dal. Po navratu ke stanum stavime vetrolam z sutru. Neco mi rika, ze mozna nebude az tak fungovat, ale je to zabavny a tak stavim taky. Pred "vecerkou" nam cte Brd'a knihy Zdenka Smida Proc bychom se nepotili aneb jak se chodi po horach.
Po noci, kterou nam vitr celou prolomcoval se stanem, si rikame, ze vichr musel byt tentokrat vazne hroznej, protoze s tim stanem maval stejne, jako vitr vcerejsi, ktery mel k tomuto lomcovani lepsi podminky, protoze jsme jeste nemeli ten vetrolam. Kdo vi, jak to s tim vetrem bylo.

Nedele 23.8.1998
Opoustime nase misto, kde jsme po tri noci spali a schazime dolu k autu. Na parkovisti je dost zivo. Jezdi sem rodinky i cele zajezdy, aby se pokochali krasou hor a trochu se opalili. Na parkovisti musime priplatit dalsich 12 000 lir. Obedvame, ja se i myju. Posleze odjizdime do mestecka Trafoi 1 543 m.n.m. Cestou nam trosku nevoni brzdy, na zadnich se pry da jeste udrzet ruka, s prednima je to trochu horsi, ale jedeme dal. Mijime rodinky, ktery si s sebou do hor privezli opalovaci lehatka a jidlo a mezi klikatici se silnici a rickou jich patricne vyuzivaji. Asi po 5-ti km objizdime prehradu, kterouz zadrena voda ma neskutecne zelenou barvu a u niz jsme cestou nahoru staveli. Zapomnela jsem se o ni ve stredu zminit. Cestou do Trafoi shanime chleba. Jenze je nedele po pate hodine vecerni a tak je s tim trochu problem. Nakonec chleba kupujem v jedne soukrome pekarne, ktera ma mit sice zavreno, ale pani pekarnice nam vychazi vstric a chleba nam prodava. Do Trafoie prijizdime kolem 18:30, pribalujem do batohu spacaky a karimatky, ktery se do te doby valely na nas v kabine, macky z motoru a taky cepiny, lano a jidlo na ctyri dny. Za tu dobu chceme zdolat vrchol Ortleru 3 905 m.n.m. a vratit se zpatky. Asi v 19"30 vyrazime po svych. Jdeme po znacce az na Alpenrosenhu"tte 2 020 m.n.m. Je to z Trafoie nejblizsi misto, kde je mozno postavit dva stany. vsude bliz je svah. Alpenrosenhu"tte je jen vic ne polozborena chata, jsou to vylozene trosky chaty a spat uvnitr se nam vzhledem k neporadku vsude na zemi nechce. Placek na dva stany u zboreniska nachazime, hura, zustavame. Nasleduje vecere a porada "cozitra". Ale o tom az zitra.

Pondeli 24.8.1998
Je to porad dokola, ale je to SUPER. Opet stoupame. Prdilek pronasi vety typu "Ze my do toho kopce jdeme schvalne" apod. Nevime, mame-li dnesni den pojmout jakozto odpocinkovy a jit jen k dalsi rozborene chate Edelweishu"tte 2 481 m.n.m. a dalsi den zautocit na vrchol nebo jit porad dal a vys, mozna a k bivaku ve vysce 3 318, kde vsak neni jistota mista pro mozna dalsi noclezniky (nas). Vitezi moznost c.1. U Edelweisshu"tte 2 481 m.n.m. zustavame. Pocasi je pekny. Chvilku po nas prichazi zespodu dve rodinky s upistenymi detmi, ktere demoluji uz tak dost zdemolovanou chatu a hlasite u toho pokrikuji, pri cemz rodice delaji, jako ze nic. Po jiste dobe (deticky uz i vyvratily prkna, kteryma bylo zabity jedno okno. Diky tomu nam pozdeji, kdy se nahle zhorsilo pocasi, do chaty tahlo mozna kapku vic, nez by byvalo muselo bez uprav a zasahu prave techto deticek.) to nevydrzi Prdilek, oznami nam, ze deti cesky serve a ze to urcite zabere, nacez vstane z drevene lavice od dreveneho stolu, coz jsme oboji obsadili a ohromnym hlasem zarve:"Hey, demolishen man, kurven fahren!" Deti se asi lekly a na chvilku jim sklaplo. Obe rodinky pak odesli smerem dolu. My jsme u chaty travili cely zbytek dne. Postupne kolem nas prosel asi jeden cely autobus Cechu. Nejprve se objevila skupinka asi dvanacti lidi, ktera o sobe rikala, ze chodi trasy B, ze je becko, ale jinak ze becko neni. Prisli od Payerhu"tte (fcni chata, 3 020 m.n.m.) Taky jsme se dovedeli, ze jsou z Blanska. Skupinka sestavala z asi deseti zen, dvou deti a dvou muzu. Dva muzove byli jednak nezapomenutelny muz Milan s destnikem, co mu moc nesli otevrit sardinky a muz Pavel, ktery byl pozdeji poznavacim znamenim cele skupinky pro skupinku A, ale o te az pozdeji. Od teto skupinky chodici trasy B jsme se dovedeli, ze ma byt nejblizsi dva dny skarede, coz nas nepotesilo a ze pro ne ma druhy den vecer do Trafoie prijet autobus. pak uz se bavili mezi sebou, cimz dost bavili i nas. Potom odesli dolu. Ve chvili, kdy odchazeli, zzaclo nahle prset. To je nezastavilo. My jsme se pred destem ukryli do chaty. Proti nude jsme se zprvu houpali na nami z sutru a prken vytvorenych houpackach. v dalsi fazi jsme si dlouhou chvili kratili neopatrnym houpanim az dovadenim na houpackach, cimz jsme tyto znicili. Mezitim se rozprselo vic, taky vitr najednou nejak vic foukal. sedeli jsme na lavici mezi vybitymi okny, prikryti dekou, ktera se tam do te doby povalovala po zemi. Dreveny strop, resp. podlaha nekdejsiho horniho pokoje, zacal lehce protikat. Jednu chvili protikal tak lehce, ze jsme si chteli nachytat do kotliku vodu na polivku. pro kotlik se vsak do zimy nikomu nechtelo. Sedeli jsme, Brd'a cetl, byla nam kosa. A tu prisli shora dva muzi a jedna divka Ladka. Byli to taky Cesi. postupne jsme se jich vsichni preptali, nejsou-li druzstvo A. Nebyli, ale rekli o druzstvu B, ze to je kus odpadlyho acka. Hm. oni ze jsou dnes lepsi nez acko. Hm. Rekli, ze ma byt skarede, ze uz maji vsechno mokry, ze je jim teda vsechno jedno a pokracovali dolu. Zacli jsme varit. Ve snaze udrzet plamen, umistili jsme kotlik do maleho vyklenku, kde foukalo z celych prostor chaty nejmene. Nebylo to marne. Pocasi se zase zlepsovalo. Kdyz byla vecere skoro hotova, prihnali se shora z Payerhu"tte dalsi Cechacci. A bylo to acko. Chteli jit na Ortler, ale kdyz jim bylo na Payerhu"tte receno, ze ma byt pristi dva dny skarede, rozhodli se zacit pomalu schazet dolu. Kdyz dorazili k nam na Edelweisshu"tte bylo uz zase hezky a to je trochu zviklalo. Rozhodli se tedy prespat tu a rano ze se uvidi. pro poradek: tuhle skupinku tvori mlada holka, jeji maminka, mladej kluk a par chlapku (asi ctyri).
Je asi 19:00. Ted je hezky, jak bude zitra nikdo nevi. Kdyby vysla predpoved, bedem tu muset cekat na lepsi pocasi a tim padem mame malo vody. Jedina moznost vodu ziskat je bud ji koupit na Pazerhu"tte 3 020 m.n.m. (my jsme momentalne 2 481 m.n.m.) nebo pro ni sejit k praminku asi o 600 vyskovejch metru niz, do cehoz jde obetave Prdilek, Stehla a Strejda. Berou s sebou i flasky blanenskych kolegu a odchazi asi v 19:30. Ve 21:30 uz je mame zpatky. Jsou to proste sikulove. Ve stanu na ne ceka od blanenskych sladka odmena v podobe tatranek, Margotek, Koka a mu"slitycky. (Vsechno prislo vhod. DEKUJEME. Na Ortler jsme dorazili a bylo to krasny. Vratite se a zkusite to znovu? Jestli jo, tak hodne stesti.) Budik a hodinky jsou natazeny na patou nebo pulsesou hodinu ranni. Jdeme spat.

Utery 25.8.1998
JE VELKY DEN. Budime se po pate hodine ranni. Prvni startuje ze stanu Brd'a a to asi v 5:30, tretina oblohy je pry poseta hvezdami, mozna bude hezky. A to uz se ze stanu diva i Strejda. Pta se Brdi, kde ze ma ty hvezdy. Ani ja jich moc nevidim. Hm. Zmizly. Aha. Predpoved rika, ze ma byt hnusne. Hvezdy zmizly. Ale my na ten Ortler chceme. Brd'a dela snidani, zbytek se bud prevlika a castecne bali nebo drima. Snidame vlocky nasladko, mezitim se rozedniva. Usvit v horach, krasa. Zda se, ze by mohlo byt hezky. Jak dlouho to vydrzi nemuze vedet nikdo z nas. Po snidani balime vsechno krome stanu. Ty nechavame, kde jsou (Edelweishu"tte 2 481 m.n.m.). Budeme-li nekde spat, bude to bud tady nebo v bivaku 3 318 m.n.m. a tam stan nepotrebujem. Nebude-li misto v bivaku, u neho ani jinde stan stejne nepostavime, neni kde, vsude je svah. Loucime se s Cechy a odchazime na Payerhu"tte 3 020 m.n.m. Je asi 7:15 hod. Na Payerhu"tte vede technicky nenarocna, klikatici se pesinka. Prichazime tam po ni asi v 8:45, mozna driv. POCASI JE SKVELY. (Strejda pozdeji rekl, ze tady mu doslo, ze by to mohlo perfektne vyjit. Ja jsem se bala odpoledniho deste - vcera bylo taky hezky a najednou se to uplne otocilo - a doufala jsem, ze nas chytne az na ceste dolu nebo az zase na "Edelu" po prichodu do stanu. Takovy stesti jsme meli loni. Vlezli jsme tenkrat do stanu a zacli padat kroupy.) Tady na Payerhu"tte navlikame sedaky, snime cokoladku, pijem a uz pokracujem v stoupani. Je tesne pred devatou nebo tesne po ni. K bivaku stoupame po pesince, ktera prvne neni nijak moc narocna, pozdeji vede pres hrebinek, vpravo sraz, vlevo sraz. Je to parada. Nasleduje skalni vysvih. Tady uz jde o horolozeni. Batohy mame porad jeste na zadech. Je tu retez, ktery pri vystupu i sestupu hodne pomaha. Nevede vsak uplne nahoru, posledni kousek lezeme bez nej. Nahoru to jde, dolu potom citim, ze je to "vo hubu." Ale ten pocit.... Po zdolani skalniho vysvihu mame podle pruvodce nejobtiznejsi cast cesty za sebou. Nasleduje fakt ledovatej ledovec, postupujem po nem navazani na lano az pod sutovy pole, ktery kdyz "vybehneme" (az na ten kousek dole, ktery nebezime ani nejdeme, nybrz tez horolozime), jsme u bivaku 3 318 m.n.m. Nechavame tu batohy, berem jen cokolady. Obedvame chleba s cukrladou (puvodne hodne ridka marmelada nami zahustena prisypanim cukru, dat tam jeste trochu, marmoska je sypka) nebo syrem a horcici. A jde se na Ortler 3 905 m.n.m. Je kolem 13:00. Nazouvame macky a po ledovci, kterej uz neni jenom ledovej, ale zasnezenej krasnym prasanem, stoupame zprvu prudce pozdeji pozvolna az na vrchol. Cestou prechazime asi dve nebo tri pukliny, o kterych vime, ze je prechazime. Mozna tam byly jeste nejaky zasnezeny. Potkavame nemeckou rodinku a nekolik dalsich vyprav, co uz se vraci dolu. Vidime, jak se vrchol blizi, vidime, ze uz tam budem. Pravdepodobnost, ze tam nedojdem, je ted uz asi takova jako pst, ze te ted klepne. Ted. Bomba. Jsme tam!!! Ale poradne si to uvedomuju nebo spis se raduju az dole. Dobre vim, ze musime jeste slezt ten skalni vysvih... Je asi 15:00. Je tu krasne. VSECHNO JE SUPER. JE TO PROSTE BOMBA. KRASNY BYT TU. A TAK. Nekteri asi vite, co se tam v takove chvili citi a jak krasnej je pohled na vrcholky hor pod nama, kdyz tak skvele vyslo pocasi.... Je to nadhera. Musime myslet na sestup. Ke stanum je to nekolik hodin. Sbihame tedy zase dolu po ledovci. V mistech, kde neni prudkej blbnem, valime se ve snehu, je to fajn. Vsechno je fajn. Tralalala-la. Prestavame blbnout, jdem normalne a kdyz je ledovec strmejsi, jdem pomalu a opatrne. Zpatky u bivaku jsme kolem 16:00. Batohy vsechny, cely, neposkoeny, nevybrany. Nemyslela jsem si, ze tomu bude jinak, ale dost lidi se divi a pta, jestli jsme nemeli strach tam ty batohy tak nechat, proto o tom pisu. Nebali. (Nebo nam nic jinyho nezbyvalo? Tak si vyber.) Jime tatranky, predchazi nas Talosi, co nas na vrcholu fotili. Jime tez chleb a mame dost dobrou naladu. Na dalsi ledovec se dostavame neco malo pred patou odpoledni. Sejdeme ho a hura slezt nejnarocnejsi usek - skalni vysvih. Dopinknem se hroznovym cukrem a cokoladkou.
Predchazime (predlizame) Talose a nekolik dalsich, kteri ted vsichni vypadaji jako jedna velka skupina a brzdi nas. Nechali nas jit, bezva. Prvni jsou dole Prdilek a Strejda. Chvilu (ctvrt hodky?) cekaji na dalsi varku - Brd'u, Stehlu a me. Kluci me neustale naviguji a rikaji at se nebojim. =) A taky at si do toho nenecham moc kecat. No jeste ze mne to rekli, jinak bych vazne stoupala se svyma o pul metru kratsima nohama presne do tech stupu, kam si pohodlne stoupaji se svyma o pulmetru delsima nohama oni a nabadaji k tomu i me. Ale ne, tam navrchu, kde nebyl retez, jste mne fakt svou navigaci pomohli. Dik.
Prichazime na Payerhu"tte 3 020 m.n.m. Sedaky jdou dolu. Majitele chaty nebo tak nekdo nas lakaji na noc. Kdyz vidi, ze z toho nic nebude, okamzite mizi. Cosi zase jime, jo, mu"sli. Spousti se mne krev z nosu a jeden kamarad me upozornuje na to, ze u divek nema rad stourani v nose. Hm. =) Kupujem pohled pro jednu dobrou vilu z Telce. Jo, jo. Je to pro tetu Danu. Razitkujem pohled a tyto zapisky v originale. Porad je krasne. Okolo i nam. Prichazime ke stanum. Nekteri maji pocit, ze Fernet k dnesnimu dni patri a cvaknou si, jini, ze nepatri a necvaknou si. Neco jime, pred spanim si pozname par souhvezdi a jde se spati.

Streda 26.8.1998
Vstavame kolem devate. Balime. Kochame se krajinkou. Nechce se mne domu. Sranda, zpev, dostavam od Strejdy klicky od Audi - rezavy, nasli jsme je cestou na Vertainspitze. Supr, mam doma takovou krabici a v ni pytliky a v nich pamatecni veci na akce vselike. Takze dik. Jdem dolu. Zpev. Dobra nalada. Bzli jsme na Ortleru. prochazime kolem Alpenrosenhu"tte, kolem praminku a pak uz jenom kousek a jsme u Trafoie. Prejdem Trafoien Bach, zbyva malilinkej kousek do kopecka k silnici, buch a uz jsme na parkovisti. Auto tam stoji. Nasleduji asi tri hodiny straveny na tomto fleku. Jednak jime, ruzne prebalujem, aby byly veci do auta co nejskladnejsi, taky se jdem vykoupat do TrafoienBachu (mam prosbu, az bude ta fotka, co su v ni v plavkach, vite, asi se stydim, asi nechcu, abyste ju hazeli na Internet. Tak ju tam prosim nehazte, leda ze bzch na ni i podle meho soudu vypadala dobre, coz nehrozi, protoze proste neumite fotit. Tak, prosim, zadny naschvaly.) a "vyzebrat" vodu do blizkeho hotylku. Kluci prehazujou predni kola za zadni. Chci pomoci, ale jsem odehnana. Chci krmit kone v blizke ohrade, ale ma tam kupu sena a nevsima si me. Prochazim se po parkovisti ale pak si rikam, ze bude lepsi, kdyz udelam aspon neco a tak smolim tydle zapisky. Tou dobou o nekolik dost radku vys. Kluci prehazujou kola. Kluci doprehodili kola. Pechujem veci do auta. Myslim, ze uz to mame docela nacviceny. Macky do motoru, do kufru pet Gemm, dutiny vyplnit jidlem a tak, tri lidi sednout dozadu, zavrit dvere, otevrit okynka, tema tam nechat nahazet spacaky a karimatky, zasednout zbyvajici dva a hura smerem k domovu. No, hura moc ne. Mne se nechce. je kolem ctvrte odpoledne. Divam se z okynka tu touhle skulinkou, tu jinou skulinkou a je mne po tech horach i lidech tak nejak smutno. No jo, co nadelas, nenadelas nic.
Cestou domu jsme se puvodne chteli stavit v Telci. Nakonec ale jedeme na jeden zatah, Telci projizdime kolem druhe rano, takze z navstevy u tety Dany schazi. Na italsko-rakouskejch hranicich nas celnici posilaji do odstavnyho pruhu a zkoumaji nase pasy proti svetlu. Nepanikarime, proc taky a oni nam pasy pobavene vraci a pousti nas dal. V Rakousku tentokrat nedochazi k zadnym zmatkum ohledne najezdu na dalnici ani k zbytecnymu placeni za silnici, po ktere pak stejne nejedeme, jak se nam to prihodilo cestou tam. Sofer se drzi dobre. Po vyprazdneni silnic v noci to krosi prostredkem. Cesta probiha normalne, tesime se na zastavky u benzinek ci jinde - moznost protazeni, projiti se... Doma jsme ve ctvrtek 27.8.1998 kolem pate rano. Stehla pozdeji, nejak se to tak semlelo, ze nez u domu zjistil, ze klice zapomnel v aut, je auto pryc a tak to ma s ranni projizdkou k Hradilum a zpet.
Byla to fajn akce. Zapomnela jsem se zminit, za tam jedna holka delala tak trosicku zdravusku (kdyz ted citim Novikov, pripomene mne to raneneho Strejdu) a svadlenku (ale to teda fakt nic moc, vsak taky casem ubylo nalehavych zakazek=)

Ctvrtek 27.8.1998
Sraz u Brdi posunut z 15:00 na 15:45, tentokrat kvuli mne. Uctujem spolu a myjem Prdilkovic vuz.

Patek 28.8.1998
Vecerni a nocni navsteva Meduzky, ktera nam s sebou pujcila macky, cepiny a teleskopicky hulky. Dekujem.

A to je KOHEU,, pratele.

Cau Dana (ne ta teta, jina)

obrazek, obrazek, obrazek