A je po vsem, zbyly vzpominky.
Mily ctenari,
budu Ti vypravet pribeh, jehoz postavy ani udalosti nejsou smyslene. Pribeh,
ktery se doopravdy stal a je o tom, kterak jsme se my ctyri - Brd'a,
Strejda, Naca a Dana - vypravili do Alp.
Vyrazili jsme tam nejen za ucelem projit kus nadhernych velehor v mistech,
kde se jeste zelenaji (coz jsem si prapuvodne myslela), ale chteli jsme se
dostat az tam, kde se vyplati nazout macky, navazat se na lano, mozna i
pouzit cepin. Chystali jsme se zdolat rakousky Grossglockner (3798 m.n.m.) a
italsky Ortler (3899 m.n.m.).
Nasemu odjezdu predchazelo shaneni vselijakych potrebnych veci, kterych se
nam nedostavalo. Kontaktovali jsme tedy pratele, kamarady a zname a nakonec
tak dali s jejich pomoci dohromady vsechno nezbytne. Vsichni osloveni
pomohli, jak nejvic mohli (nekteri nemohli vubec) a vsem patri nas dik.
Zvlaste dekujeme Radce - Meduze a Milanovi R., kteri nam ochotne pujcili to
nejdulezitejsi.
Pak uz zbyvalo jen pojistit se a nakoupit jidlo.
V te dobe uz jsme vedeli, ze na cestach nebudeme mit k dispozici auto a tak
jsme se uz v Brne rozhodili do stopovacich dvojic (Naca - Strejda, Brd'a -
Dana) a do nich pak rozdelili jidlo tak, aby byla kazda dvojice v dobe
odlouceni - stopovani sobestacna. A mohli jsme vyjet. Zajimavost.
Brno jsme opustili v sobotu 16.8.97 asi ve dve hodiny rano vlakem, kterej
nas dovezl az do Ceskych Budejovic. Odtam uz jsme pokracovali stopem. Sraz
jsme si dali co nejdriv v autobusove zastavce v rakouskem Brucku s tim, ze
prvni skupina tam necha vzkaz a bude chodit vyhlizet druhou skupinu po dvou
hodinach. Pro pripad nejakych komplikaci jsme urcili ceskou domacnost,kam
budou obe skupiny telefonovat a nechavat si navzajem vzkazy, jak na tom
jsou.
Vetsi stesti meli Naca se Strejdou, kteri dorazili do Brucku jeste ten den vecer. Ke stastnemu shledani v Brucku doslo az
druhej den vecer, kdy tam Brd'a s Danou prisli s velkou slavou pesky (z Zell
am See - asi 6 km). Po sdeleni dojmu z cest jsme se odebrali hledat misto,
kde prespime. Kousek nas jeste popovezl pan s dodavkou, zbytek jsme dosli pesky a uz jsme byli na odpocivadle ,
kde je pitna voda, plac travy akorat na dva stany a co vic - kadibudka i s
pilinama! Tady nase ctverka prenocovala a skrz husty dest zustala cely dalsi
den a jeste jednu noc. Po te (jako "ni") uz jsme se probudili do
priznivejsiho rana (pocasi nam od te chvile pralo v podstate uz porad) a
mohli jsme pokracovat dal. Opet stopem, sraz byl tentokrat asi o 2 h pozdeji
na Franz-Josefshoehe (2500 m.n.m.) (tj. asi o 30 km dal). Driv tam byli opet
Naca se Strejdou. Na miste srazu varili cajik asi za hodinku. Brd'a s Danou
chytli velice "vyhodny" stop, takze dorazili asi 2 h po nich a posledni
kilometr dochazeli pro zmenu zase pesky.
Z Franze-Josefa (2500 m.n.m.) uz jsme sli po svych. Rozhlidli jsme se,
urcili cvicny kopec a . Zpocatku cestou, kde se to turisty v hadrovych
keckach jen hemzilo, pozdeji mene frekventovanym
snehovym polem az k chate ve vysce asi 3000 m.n.m. Tam jsme se
prioblikli, odpocinuli a poposli jeste kousicek nad chatu, kde jsme na
placku bez snehu zabivakovali. Pocasi bylo skvely, vyhled jedna radost,
fotili jsme. Druhej den po probuzeni jsme uzreli, ze je jeste jasneji nez
vecer, udelali dalsich par fotek (kupodivu jsou ted vsechny na jedno brdo
=)), nalozili do jedne Gemmy veci potrebny k ceste na vytyceny cvicny vrchol
- Johanesberg (3600-3700 m.n.m.), vsechno ostatni nechali ve stanech a hura
na to. tento den jsme poprve nazuli macky, pri ceste dolu odzkouseli chuzi
na lane a zachazeni s cepinem. Bylo nam fajn. Puvodne jsme chteli nase
taboriste jeste ten den opustit, ale vratili jsme se az kolem 16:00 - to
znamena, nez bysme se najedli a sbalili, bylo by prave tolik, v kolik uz dal
vyrazet nema cenu. Navic asi v 16:02 zaclo prset a lehce padaly kroupy,
takze jsme se uhnizdili ve stanech.
Pristi rano jsme vydatne posnidali (cekal nas nejnarocnejsi den a tak prisel
na radu misto ovesne kase puding s musli, rozinkama, oriskama a cokoladou),
zrusili nas "tabor" (3000 m.n.m.) a sebehli dolu skoro zpatky na
Franze-Josefa (2500 m.n.m.). Odtam jsme trochu prudsim svahem sesli a
chvilkama sklopitali az k ledovci. Jelikoz je dost rozpukanej, navazali jsme
se pro jistotu na lano (mozna jsme pusobili trosku komiskym dojmem, ostatni
to tak nedelali) a dostali se az na jeho druhou stranu. To jsme byli asi ve
vysce 2300 m.n.m. a cekal nas vystup na chatu pod Grossglocknerem (3500
m.n.m.). Stoupali jsme misty dost prudce az pod dalsi ledovec, cestou jsme
odpocivali, pojidali cokolady, pili multivitaminy a doslo uz i na hroznovej
cukr.
Prekonani samotnyho ledovce nam trvalo dost dlouho, nejakou dobu byla mlha,
takze jsme ani nevideli ten bod, kam mamem dojit, k odpocinku jsme
zastavovali stale casteji, ..., ale zvladli jsme to. Nocleh v chate stal
200 ATS a tak jsme si s dovolenim postavili na terase stany za dara a bez
dovoleni pouzivali WC v chate taktez za dara. Klepali jsme kosu. Usinali s
vedomim (virou), ze se probudime do dne, v ketrym dosahneme vrcholu
Grossglockneru (3798 m.n.m.).
A taky ze jo. Vstavali jsme brzy, asi v 6-7. Nadherny rano. Chteli jsme
stihnout pokorit Gross, vratit se k chate, sbalit se, dojit zpatky na
Fr.-Jos. a dostopovat nekam, kde uz se nebudeme muset do spacaku tolik
navlikat, zkratka pristi noc uz jsme chteli spat v "nizine". POVEDLO SE!
Nevim, jak dlouho jsme sli na vrchol, ale byla to proste nadhera. Jen kdyby
tam nebylo tolik lidi! V uplnym zaveru vystupu se navic horolozi (v mackach
- neni je totiz kde sundat, mohli byste snadno zavravorat a shucet dolu),
cest neni moc a tak se tvori fronta. Cesty nejsou samy o sobe narocny, ale
zazitek se umocnuje vyskou, v jake se lezou. Pocit na vrcholku - dokazali
jsme to, jsme tu, fakt tady jsme! Ale ono se v podstate nic nedeje, jak to???
Nestacime si to uvedomit? Parada, nadhera, krasny pocasi, skvelej vyhled.
Nechavame se vyfotit u krize, za kterym je chranka na sesit - bez sesitu, na
oslavu pijeme sampano (2 dcl flaska), ktery je pro me a Nacu prekvapkem,
Strejda o nem vedel, Brd'a ho nesl, chvili posedime, pokochame, dolu se nam
nechce, ale je to nutny, tlaci nas cas. Chceme zvladnout jeste italsky
Ortler. Tou dobou netusime, ze ani ne o den pozdeji od toho upustime.
U chaty jime chleba se spoustou Alfy a kecupu, balime a bavime ceskej
manzelskej par neb nejenze vidi nas a nas bordel, ale i rozumi nasim kecum.
Pote schazime az na ledovec (2300), ten prejdeme uz bez navazani,
preskakujic jeho pukliny (Brd'a, Naca a Strejda udajne prekracujic =)), Dana
se jeste shyba pro sutr na pamatku, zvladneme zaverecnej krpal k
Franzi-Josefu a zase stopujeme. Schazime se na nejblizsi krizovatce, kde taky nocujeme. A sic
primo u silnice, klikatici se kopci, vyhled ze stanu vsak mame na michacku.
Trosku nezvyk.
Naca nas musi pristi den opustit, specha do Brna skrz praci. Zbyvajicim trem
uz vrta hlavou, maji-li ve trech stopovat do
Italie a vyjit si jeste na Ortler. Konecny verdikt: NA ORTLER SE LETOS
NEJEDE. Je to trochu smutny, alenevadi, mame se nac tesit pristi rok.
Druhej den si navzajem poprejem stastnou cestu a vyrazime (snazime se
vyrazit - jsme zavisli na kolemjedoucich ridicich) k domovu. Prvni domu
prijizdi, jako jiz tradice, Naca a Strejda. Zato Brd'a a
ja dojizdime do
Brna druhej den vlakem z Hevlina, kam nas vzal z puvodne neplanovaneho
Statzu sympaticky manzelsky par.
P.S. Nejake fotecky z Alp
